JAROMÍR ŠLOSAR

6. ledna 2020

Tříkrálový sníh

datel úpí ve větvích

vzduch břitký jak líh

19. ledna 2020

Jen zvony a kos

Do zpěvu mlčky snížek

našlapuje bos

24. ledna. 2020

(na procházce s Kenny)

mrazem zkřehlá zem

daněla s těžkým břichem

chtíč na provaze

24. ledna 2020

Básnička je z toho. Ale není to málo? Tři kusy daňčí zvěře. Ve Spolinisku přeběhnou chodníček v holé mlazině, zastaví se, mezi kmínky a větvičkami prosvítají světle krémová zrcátka. Deset metrů! Vědí o nás…? No konečně! Těžká těla se dávají do pohybu a na nás! Kenny se otočí a pryč odsud, co špagát dovolí. Ale tak hrozné to nebude.

Daněla má těžké břicho. Tři měsíce od daňčí říje. S kámoškou si z kopce razí cestu halouzkami. Teď už by se Kenny hnala za nimi.

30. ledna 2020

Klid v mladém bučí

daněk vrostl do větví

jen sučka kňučí

5. února 2020

Krasohled ledu

V rudém slunci siný mráz

se špetkou jedu

8. února 2020

…Honím kilometry na běžkách. Teď nastupuju na neporušený manšestr. Jen v prameništi Šustkule je podmáčený vodou. Včera tu byla rolba, dneska jsem prvním lyžařem. Jediným za dva dny!

Hned u odbočky na Samčanky jsou ve sněhu stopy. Zvíře vystrkuje drápy. Vlk…? Dva vlci? Jeden má stopy malounko menší. Jsme tu možná tři, čtyři hodiny po sobě. Nikdo jiný tu nebyl a není. Stoupám, vlci po manšestru scházeli. Občas stopy zahnou do porostu, ale hned se vrátí. A tady se vyčůral! A tady… No né! Čerstvá jitrnice! A jak páchne!

Ale co když jsou to psi? Psi…? Nezdá se mi to. Nejblíže pod námi je na zimu vylidněná osada Němčanka, zhruba sto výškových metrů. S šelmami si vykračujeme v 820 m n. m. Nejmíň pět kilometrů lesem v údolí začíná civilizace. Proč by se až sem plahočili psi? Zalovit si jak zastara? U chalupy mají misku se žrádlem přímo pod nosem. A ulovili by vůbec něco?

Velký špalek sytě hnědého trusu se ve slunci leskne. Když do něj klacíkem hrábnu, nejenže smrdí jinak než výkaly naší Kenny, ale je jak váleček slisované plsti; sem tam vyčuhuje hnědý chlup. Také z něj jak zuby vypadávají kůstky.

Konečně přicházejí první běžkaři. Říkám jim: Vlci. Vlčí trus. A na jak pěkném místě! Podívejte! V okénku lesa na horizontu pod modrým nebem zamžená Malá Fatra. Ani se po ní neohlédli, zato o vlcích si myslí, že jsou to psi. Člověk na lyžích a dva psi. – Já jsme tím člověkem na lyžích! – Vidím, že jsem jim do hlavy nasadil brouka, vlastně – vlka.

9. února 2020

Doubrava drnčí

strakapoud grumle ladí

zimu podvádí

20. února 2020

Po zimné noci

seč se potí A snížek?

Zůstal jen pocit

26. února 2020

Šik divých husí

křikem sešívá nebe

křížkovým stehem

2. března 2020

Ještě se třesem

jen jívy jak beránci

pasou se v lese

8. března 2020

V džungli rákosí

spí pár kačen divokých

a pírko kosí

14. března 2020

(cestou na Filipku)

Světlušky sněhu

bloudí lesem A nebe?

Vytřásá něhu

17. března 2020

Nejprve dvě daněly černě lemované jako od sazí. Pak v předjarní nivě hluboce zahloubené koryto Datyňky a v luhu na kaňovické straně nesmělá zelená kopí medvědího česneku, šlápnu a voní. Zelený česnekový luh a nad ním ve svahu, tam kde už se půvabně zvedá Těšínská pahorkatina, bleděmodré shluky podléšek, pod nimi rozházené sasanky hajní a petrklíče a růžově modré drobné plicníky a dymnivky. Jiný svět! Nádhera.