MICHAL DUNDA

Dvojčata

právě jsme to dělali bez ochrany,

když se v New Yorku

následkem teroristického útoku

zřítila dvojčata (WTC).

„bylo by fajn, kdyby to tentokrát vyšlo,“ řekla

a nastavila rádio hlasitěji, abychom věděli,

co se vlastně stalo. A zase jsme na to vlítli.

později se nám narodily dvě zdravé dcery, jedna jako druhá
a s nimi každodenní blázinec…

a já si říkal,

že je to dobře,

že to tak mělo být,

že to není náhoda,

že je kurevský štěstí,

když toho je víc

na co si člověk

musí

zvyknout.

Nevynucené chyby

posedlá mateřstvím,

při sexu myslí na děti:

jak osamostatnit mladší dceru

a obě přimět k větší aktivitě,

co s nimi o prázdninách…

je to pořád stejný,

nemám šanci, tak to švihnu

rovnou do finiše…

vzpomenu včerejší turnaj:

nestál za moc,

bál jsem se jít do hry naplno

a moc pozitiv do zápasů nedostal.

v přehnané zodpovědnosti

hledal odpověď na returny,

od prvního do posledního balónu

trápil se jako vypletený

přílišnou opatrností.

oddal jsem se nechodícím míčům

a naději sežral turnajový pavouk.

„že ty zase myslíš na tenis?!“ servíruje

otázkou útočné téma

do uhrabaných hormonů

a čerstvě nakropeného

šílenství.

„nesmíme opakovat zbytečný chyby!“

umístím řeč posledním odpalem a

odmítám se probrat

z omamnýho

výkonu.