IVAN ČERNÝ

Kapesní vydání satirických povídek PĚTADVACET NA ZADEK v tento čas vydalo pražské populární nakladatelství Olympia. Jako první z našich vydavatelství tak reagovalo rukopisem Josefa Provazníka na koronavirovou krizi, lépe řečeno vzalo si na paškál chování lidí ve společnosti i doma v tom čase bez servítků, s černým humorem, který je nám Čechům tak blízký.

Jedná se o vtipně vypointované minipříběhy, někdy pouze rozvedené vtipy, ale celek se velmi dobře čte a spraví nám náladu, pošramocenou chováním některých spoluobčanů ve vypjatých chvílích, kdy se odhalují charaktery a láme se příslovečný chléb.

Jak je zakódováno v názvu knížky, jedná se o pětadvacet příběhů, z nich se pouhá pětina odehrává v české kotlině. Ostatní leckdy až hodně daleko za humny – v Indii, Japonsku, na Sibiři či v USA. Jako by tím chtěl autor říci, že se zas až tak od sebe, navzdory odlišným kulturám, nelišíme.

Jednou větou: jedná se o skvělé sondy do lidské povahy. Epidemie a nejrůznější počáteční zmatky kolem, roušky a respirátory, zákazy vycházení, karanténa – ale vždyť všichni dobře víme, o čem je řeč.

Bezkonkurenční je kupříkladu třetí povídka v řadě, hovořící o tom, jak starosta o místo přišel díky čínským respirátorům, či satirka Šťastná povaha o malém leč nadějném práskači, bedlivě střežícím nošení roušek v jeho ulici.

Klid v duši pak zase žertuje na téma nejrůznějších opatření proti šíření koronaviru.

Povídka z našeho venkova Lufťáci si bere na paškál vztah místních versus „pražáci“, kdy se ti domácí obávají nákazy od chalupářů. Až zamrazí nad nečekaně se vynořivším asociálním názorem některých z mladých, že tento svět není pro staré.

Povídka Tamačiho zmizení se pro změnu odehrává v Japonsku a je o muži, který po ukončení epidemie odmítá tuto zprávu přijmout, jako svého času někteří císařští vojáci na ostrovech, kde ještě několik let po japonské kapitulaci žili v přesvědčení, že druhá světová válka pokračuje a odmítali složit zbraně. Při psaní této povídky, zdá se, zúročil Josef Provazník své zkušenosti ze světa médií a reklamy, kde se tento publicista dlouhodobě pohybuje. Se smyslem pro humor jemu vlastním se vysmívá i některým našim politikům, kteří se v čase epidemie chovali nad realitu problému.

Je třeba říci, že knížka se čte moc dobře a člověk se při tom občas neubrání hlasitému smíchu. Zdá se, že nám v talentovaném Josefu Provazníkovi roste nový Švandrlík.

Jak známo, skutečného spisovatele ale dělá až třetí knížka v řadě. Doufejme, že se jí tedy brzy od tohoto autora dočkáme.

A co na to Benjamin Kuras, spisovatel a dramatik?

„Vyždímat z koronavirové pandemie pětadvacet recesistických vtipů, posazených do podobného počtu zemí a kultur není jen tak ledajaká sranda.

S druhou knížkou Josefa Provazníka se už dá spolehlivě říci, že do české literatury vstupuje nový a dlouho postrádaný humorista stylu Jamese Thurbera.

Knížka Pětadvacet na zadek je ideální kouskovité čtení do vlaku, metra, do fronty s dvoumetrovými odstupy, čekání na milovanou kamarádku nebo do stomatologické čekárny, když už se nám zase otevřely…“