IVO ODEHNAL
Výmlat (české) poezie
Do společenské stodoly navezeny fůry obilí
Snopy slov vrhány do chřtánu mlátičky
Kožené transmise mlaskají
stroj kňučí – slova jsou oddělována od plev
Třasadlo cloumá omlatky
Sítem propadají zrníčka veršů…
Ty moje tmy a ta ticha
Zjistil jsem že ticho neztrácí paměť neboť má uši navrch hlavy
Je-li ovšem tma přivřena a těžce dýchá – ticho mlčí
Někdy já sám ve tmě jásám
Zdá se mi že plaché ticho je plné naděje
neboť osiřelá krása rozkvétá mlčením
V přiměřeném čase bezradnosti
tma se sama do sebe zavrtává jako tesknící červotoči
Během cvalu života se tmě udělují trestné minuty za bezcitná hákování
Poezie tmy občas trpí malátností
Buďme však rádi
že poezie a tma dokáží procházet zdmi…
Napouštění
Sám sebe vzduch dýchá?
Voda pije sama sebe?
I oheň hoří
sám sebou
V pandořině skříni
je to tak zařízeno
Dokud mne neopustí síly
srdcem otevírám žíly
Soví den
Když plevelná pole
pálí žáha
od tetřevích fortní
šibují pole k vlastním břehům
kopcovité hudby
Může sova v saku páchnout?
V moučnici pouště
šílí tma
Závěj zlámána
Za velkého mluvení
ani peří nedoufá
Mlčím jazykem
ze samotných plic
Přepustky
Jedinečná hospoda U Husinců
Léto létu
krade hroby
Tabák hladí
slámu vůní
hadí šum s ní koketuje
V křovinách prázdna
horečka vodu rozkašlává
až spásným krtčincům
nabíhají krky
Hlína směřuje k uplivané krajině
Nikdo neví kdy bitka začne
Jabloně se dvorem plíží
záludně
a krvelačně
Úl
Úl ovsem nacpaný zvesela se rozeržál
Krev luny stéká ze stromů
Loď medového večera
soumrakem slepena
Nad polem
tichem srolovány buchty hvězd
Chrámem močálu
nese se žabí chorál
rozemletých přání
Les má prsty z bronzového bláta
Vše čirá marnost
Poprvé
bez krve
Vodní hláska
Na počátku rybí obec
Poté stesk
z vůle vod
Luční okna vodou zkosena
Mám oči jinde
V patách mi duní parní počasí
ale žádné otázky
Na vodním drátě
kolébána
všemocnost žalu
Divná mana
Popel léta
Jedu ospalou horou
Na mastné bradě mám mastný plamínek
a v kapse proroka
spářeného s dýmy
Kostel pohánějí /konvertité/ beduíni
Na kopcích schnou ztuhlé hlavy ženců
Z medového obzoru
trčí kinžál šílené zahrady
Zbičovaná žebřinová lýtka
zkosila
zapadlé sluneční stvoly
I vykrvácení beránci odtáhli pustinami
Nakonec
snop hříchu
stulil se
mezi dřevěné zuby večera
takže hrbatá noc
vypasená peřím hvězd
začala mlhou pokojně kojit krajinu
Psi zatím
počmárali hesly
celou dědinu
Změna zazděna sladkostí
Na strakaté brázdy
usedá chmýří
Vyčmuchá vlčák paměti
telátko v křoví?
Mám šmírovat koloběh nirván?
Vodomilové čechrají kamení
a slaví křest dýmů
Tráva si sešívá kůži
a starou kostelní zdí
slézají povadlé stíny
Jsem rád že rajský sad
hlídá voňavé zvíře
Ta šelma ze zahrad…
Mýtus
/V dávných chalupách
se ráno rodil chléb /
Maminčina kopist budila v díži ospalý kvásek
Těsto v okřínkách rostlo
Těhotné bochníky zajížděly do pece
Byl jsem svědkem tajemství
Voňavý dar trůnil na stole
/Před ukrojením žehnán
upadlý na zem - líbán… /
Domácí pece postupně pustly
Nastal čas kupovaného chleba…
Zpopelňování
Valašské léto pelichá…
Jako naschvál mi ustlali
v kamenném peří
Léto umí lhát
Gumové plevy mu trčí z huby
Les v krmítku škube okem
Doutnám v lánu
otlačený žízní
Něco se děje v mé mosazné duši
Večer v kuchyňské zástěře
otvírá dveře tmě
takže jí oko nabobtnává
Proč noc láme nehty kamínkům?
V rajském krmítku
oddechuji
létem olizován
Kosti mám bez nervů
radost ze dřeva
vlasy hliněné…