VÁCLAV PELCMAN

Možná, že jsou díla, která lze těžko hodnotit a díla, o kterých toho nelze napsat příliš mnoho. Kniha, kterou chci představit, mezi ně nepatří. Několikrát jsem začínal a několikrát skončil psát a pak jsem konečně váhání ukončil a na trh skočil. Budu psát o knize z nakladatelství Futura (2019), kterou zplodil politický (s)prostopášník Karel Sýs a dal jí název Osudy dobrého básníka K. za studené války.

Je to koncert vtipu, kritiky, znalostí ze všech oborů intelektuální oblasti, tak jak je my, mnozí čtenáři, známe již desítky let před i po Velkém třesku. Od prvního odstavce Tři vejce do skla až po kapitolu Hlavně vejít do dějin! nelze vyjít z překvapení, ohromení, udivení, souhlasného pousmání a jiných projevů mlčenlivého obdivu a souhlasu. Mění obsah, rytmus, vyzná se na internetu, kde vyhledá vše podstatné a dokáže vtipně zhodnotit a komentovat. Mám pochopení i pro vyjadřování, které je jinak pohoršující samo o sobě. O oblasti snů špičkového básníka se necítím kompetentní se vyjadřovat. Jako člověk pracující také manuálně jsem upadal do hlubokého, bezesného spánku, nebo s přízemními sny. Jistě, že je pro každého čtenáře něco špičkového více a pro jiného méně, ale o to také jde. V knize jsem začal řádit tužkou, tj. podtrhoval, psal poznámky na okraj, odvolával se na stránky a používal vykřičníky. V beletrii možná dost barbarské, ale jsem zvyklý z technické literatury si tak počínat. A texty z knihy mohu považovat i za poučné a odborné, a zde i umělecky zpracované.

Nyní si dovolím již jen autora někdy citovat, bez jeho souhlasu, a tím budu proklamovat svůj shodný postoj.

Na příklad:

Gottwald razil heslo: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Eva Učitelová ho přetrumfla: Kdo nejde s námi, ten už nepude vůbec a vynesem ho nohama napřed.

Olympijský oheň dorazil do Sydney- obchod s trénovaným masem započal.

Milé vyprávění (jako by to psal o mně):

Také jsem jezdil na hory!

Jindy zase vtipy:

Šavla lékaři dostali z nejhoršího.“ „Škoda!“ „Nerouhej se, mohl by přijít ještě někdo horší.“

Policie rozbila gang lovců blech, ale nechala na pokoji gang rozbíječů státu…

Parafráze známých skutečností:

Zikmund slíbil Husovi beztrestnost a bezpečný návrat do rodného století. Palachovi slíbili studený plamen a čestný zápočet do českých dějin.

Jedni mlčeli… Druzí nemlčeli. Nechali si od říšského protektora zařídit byty a vily, sedali si na klín sklenookému smrtihlavovi…

Asi se mi nepodaří napsat cosi svého, ty texty mi to nedovolí a ani hrozba nálepky lichotníka ne, abych pokračoval:

Co jsme: stavitelé kuželek, sběrači míčků, přidavači a podavači, podržtažci, komparsisté a sboristé, etc.(doplň dle…).

Autorovi neujde ani nic na východě:

Na kosmické lodi místo pěticípé hvězdy sedí dvojhlavá carská orlice.

Putin se křižuje, až je to trapné.

Vynikající je celá kapitola: Kuba je doutník v moři. Dvacet čtyři hodin s Castrem. Je to moje láska. Zůstane věčnou hanbou exekutivy zemí RVHP opuštění tohoto statečného lidu.

Stručně a přesně: Koloběžkář a tenista. Kdo to může být? Kromě vzduchu jste už rozprodali všechno - vy státotvorní! „Lidé spěte,“ praví pravice.

Příspěvky do Obrysu-Kmene šijte horkou jehlou, já to došiji. Jinde: Rediguju jako císař pán od vidim do nevidim. V LUKu toho, zejména po mně, došije více než dost. Budiž moje jméno aspoň na okamžik pochváleno! Budiž!

Národu stačí plasmová televize, blbost se dostane až do protoplazmy, a to už je dědičné! Já si ale myslím, že třeba Filmový týdeník je zajímavý i poučný, ani přírodopisné filmy (bez některých vět z komentářů) nejsou marné.

A tak pokračují i další droby doby postřehy a hodnocení „za studené války“ od slovních hříček až k axiomům.

Praha dávno není dobré místo k narození. Je příliš blízko Brd, ve válce bude na tom hůř než humanitárně bombardovaný Bělehrad. Mnohé je třeba si stále připomínat.

Ať žije Velké Listopadové Vítězství Nepracujícího Lidu (transparent pro Milion chvilek?).

Kapitalismus nemůže vyřešit žádnou lidskou otázku, ptá se jen na jedno: kterak se rozmnožit.

Tošovský se smál, že prý by už nikdo nechtěl chodit do bank z umakartu. Teď jsou banky z mramoru a stanice metra ČKD z umakartu. Pravda o nerovnosti pánů a plebejců zvítězila nad lží o beztřídní společnosti. Štrougala nenapadlo předepsat tvar rajčat, hlavně aby se urodily a bylo jich dost. A českých, levných a zdravých.

Tak nevím, co tomu řeknou v redakci, nějak jsem se textem nechal „ovínit“ a pletu páté přes deváté a kde nic, tu nic!? Od zamýšlené recenze jsem se dostal ke kompilaci z obsahu knihy. Jistě se najdou povolanější, kteří dokážou „zůstat nad věcí“ a podají čtenářům informace podstatnější. Přece neopíši celou knihu! „Lidé čtěte!“

Díky, Karle Sýsi!