LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ
Památce Marie S.
Jak drahokam mám v srdci rám
v něm čas
skryl tvář
oči pomněnek z Vysočiny
vzpomínky školačky Mani
Pan řídící marně prosí
na studia není
u sedláka od šestnácti
provdali ji v osmnácti
Ve starém rámu Vaše ruce
doteky hlíny
žilnatá příď
stihnout i dětské pády zachytit
Zeď Vaší chaloupky dosud hřeje
dosud voní solí země
Skřípění branky hůlka a šátek
hlas radostí tál
pak kamna kouzlila čaj
a naše světy čtvrtstoletím vzdálené
silou krušných let
na hranicích našich let
rozpouštěly tlustý led
Letos mi sasanky na zahradě zvěstovaly
už osmé bílé jaro bez Vás
Být malířem
navzdory klamavému světu
obejdu cetky plastikové řezy
oslavím vrásky křišťálu