JIŘÍ KNOPP
Ranní promluvy
Dlouhá léta vstáváme spolu do nového dne,
ještě je přítmí, sotva svítá,
noční snění se promítá do ranní mlhy,
jsme to opět my, ty a já,
kdo jiný by se nám pletl do života…
Sotva si smyjeme ospalky z očí,
už hřeje se voda v konvici,
naříkáme, co nás všechno bolí
jsme v normální stařecké kondici.
Co myslíš, táto, jak se daří našim dětem?
Nejsem věštec, bručí hlava rodiny,
dívá se z okna, kontroluje hodiny:
mladí ještě pospávají, ti starší už jsou v práci
mezi našimi dětmi nejsou žádní hajdeláci…
Já myslím, jak se mají, zda jim něco nechybí,
Zda nemají málo lásky, zda jim něco nechybí,
co se jim líbí a co nelíbí,
zda nechybí jim na vodné a stočné
nebo na nájem…
Otec už zalévá kávu vroucí vodou
a ptá se, zda chce s mlékem nebo bez mléka,
víš, mámo, kdyby se měli špatně
tak už by za námi dávno přijeli,
dám ti k tomu ty oplatky,
dlouho jsme nic sladkého neměli.
Rozhovor s otcem
Otče, už slábnu jako ty,
když se z tebe stával kmet,
když si sedával na té staré čalouněné židli.
Už bychom spolu nevytáhli soušku s kořeny a balem
Stáří se přibližuje valem.
Blížím se k metě,
na které se předává štafetový kolík
Stojím tu dlouho, už jsem vystál dolík…
Rozhovor s matkou
Já nevím mami, zda mne k tobě pustí,
to víš, do nebe každý nemůže
a já jsem nějaké hříchy utržil,
když už jsi na mě nemohla dávat pozor…
Vidět bych tě ale chtěl a pár slov ti říct
a pohlazení tvé ruky ucítit na skráni
jako lehký vánek, který se vznáší nad strání
plné chudobek
Mami, už vím co je to samota…
Momentka z lázní
Šly tři důry z procedury,
řečí měla každá fůry
když začalo pršet shůry.
Kam schovaly se ty tři můry?
Daly si ještě pitné kůry
v kavárně Elefant
proháněla každá ten svůj pant…
Jdeme dál
Klopýtám po cyklistické stezce
do autobusu se mi nechce.
Ohlížím se
kolem mne se spěchá,
jakoby někde o kus dále
byla za oknem skryta
známá celebrita.
Málokdy schovává své vnady,
na odiv vykasá sukni svou,
ledaco zůstane pod vodou,
ale leknín se něžně houpe na vlnce
ten démant uchovává v bavlnce.
Z vrozené pýchy ukáže ho tomu jen
Co se s ním vyspí v Záhořově loži
a to je právě to oč tu běží…
Nedělní odpoledne
Vycházím sám
jen úmysl mám za lubem
jít tam, kde jsem nikdy nebyl.
Asi jsem se zbláznil
A nebo jsem debil.
Láká mě to, něco mě tam táhne
široko daleko ani živáčka
jen moje kroky
sleduje pár mravenců
a beruška vykukuje z trávy.
Cesta stoupá k obzoru
těžko nabírám dech
a pak tě uvidím jako tenkrát před léty…