Opoziční? Spíše opovážlivé

Papírový Mojšl

 

Co může extrémní starosta?

Měl by snad nový seriál na LUKu na svůj start něco lepšího než řeporyjského starostu, který napsal vulgární, hrubě urážlivý dopis ruskému prezidentovi, než starostu, který podle svého duchovního spřízněnce Martina Fendrycha „svlékl Rusko do naha“ (ve skutečnosti se mu co exhibicionistovi daří jen svlékat se sám) a „projevil kuráž, která sluňákům chybí“, a který o sobě říká, že je „chytrý“ a „strašně schopnej“, jako starosta „vynikající, efektivní“ a „oblíbený,“ neboť Řeporyjím „přibývá majetek a obec bohatne“?

Co odpověděl na úslužný dotaz Respektu, jemuž se tento (dle jeho vlastních slov) „poměrně vulgární člověk“ velice hodí do krámu, jak to dělá, že obec bohatne?

„Vydírám. Když najdu černého stavebníka, tak mu řeknu – naval pozemek, hajzle, a on nám ho odevzdá.“ (a o kus dál podrobněji:) „Naval mi louku, ty hajzle, nebo zavolám kriminálku. A on tady za deset minut klečí na kolenou, já zavolám právníky a on mi odevzdá tu louku. Za to dostane dohodu s obcí a může zažádat o legalizaci stavby.“

Copak neví tento dobrodinec své obce, že neoznámit trestný čin a ještě vydírat je trestné? Pan starosta si to vykládá po svém: „Je to handlování na hranici zákonnosti…“ (jako by to nebylo úplně za ní), a chlubí se, že vydíráním (které eufemisticky vydává za „jednání se stavebníky“) vydobyté hmotné statky nejdou do katastru na jeho jméno, ale na jméno obce, na její zvelebení, jímž rozumí nejen chodníky, úklid a pořádek, ale i pomník na památku těch Vlasovců, kteří v posledních dnech války v naději, že tak vykoupí svou zradu vlasti a zločiny, jež po boku německé armády napáchali, znovu zradili, pro změnu své domnělé zachránce před spravedlivým trestem, a vypočítavě se dali na stranu pražského povstání a přitom padli.

Jak to, že podivně úspěšný starosta ještě není obžalován za trestný čin zatajení trestního činu a za vydírání, které zůstává trestným činem, i když se vydírá trestuhodný darebák? Copak policie, která nám pomáhá a která nás chrání, o trestných činech pana starosty nevěděla, podobna v tom poslankyni, která vystudovala práva a nevěděla, kdo je to JUDr. Urválek? Což v ní nikdo nečte tisk, nebrouzdá po Internetu a neví, že pan starosta se přímo chlubí tím, že „vyhrožuje prakticky denně“ a „hraje si na Divoký západ“? Brát si spravedlnost do vlastních rukou už u nás není trestné?

Otázky plodí otázky. Jakpak by asi dopadl podobně extrémní starosta, který by se vydíráním zasloužil o svou obec, ale provokoval by například tak, že by do Kremlu napsal devótní děkovný dopis a sprostý list paní kancléřce Merkelové? Chovala by se panem Chovancem chovaná naše policie podobně taktně nevšímavě? A kdyby se tak chovala, prošlo by jí to u stále bděle hlídajících státních zástupců a u mediálních psů jediné pravé demokracie?

Otázkám vůbec není konec. Pročpak je řeporyjský chytrý a úspěšný starosta tak upřímný, až to bolí? Proč na sebe říká, jak je rozežraný: „Jsem zvyklý na sto tisíc, nemůžu mít čtyřicet (….), žiju v Praze“ (jako milion lidí, z nichž mnoho by mělo za štěstí mít těch čtyřicet), proč je upřímný až tak, že to bolí, upřímnější než slavný Standa, než nejen s upřímností skončil za velkou vodou? Není za tím šokujícím přiznáváním vlastní špatnosti osvědčený kalkul, že si každý pomyslí, jak je vlastně skromný a že jen tak pustě a očividně přehání?

A hlavně není v tom jistota, že se mu nic nestane, protože pro velmoc je jen štěkávající šašek a naopak pro místní malomoc obdivu a následováníhodný hrdina, jemuž musí vše projít?

Ale vraťme se k tomu, v čem se pan starosta cítí silný. Nejenže „nechce krást“, ale skutečně nekrade, a co víc, „zjistíte, že jsem vlastně chytrý kluk, férový, poctivý, srdcař“, který dělá „tu práci“ (totiž to vydírání) „rád a se zápalem“, a na otázku, komu slouží, pyšně odpovídá: „Nebudete tomu věřit, ale Řeporyjím. Řeporyjím! Každý den. Jsem profesionál, který sloužil Soukupovi a bulváru. Snažím se dělat svou práci a být perfektní, a to se mi daří.“

Nejen prostitutky, ale i nájemní vrazi se ve filmech-náš-vzor hájívají: Jsem profesionál a je to práce jako každá jiná.

Na Euru: TV se pan starosta holedbal: „Řeporyje jsou pro mne všechno.“

Co pro něho vlastně jsou a že pro ně nedře nezištně, to sám přiznává. Napsal-li o něm jeho spřízněnec volbou Pavel Šafr, že je to „politik budoucnosti“, řeporyjský starosta se k tomu hlásí a dokládá, že péče o malou městkou část je mu odrazovým můstkem k velké moci: „Byl bych vynikající primátor.“ Připouští, že není „moc diplomat“, ale být ve vládě „vnitro by dělal dobře“.

Jak na úspěchy v obci, tak na své vystoupení v ruské televizi je „na sebe pyšnej“ a myslí, že „si pomohl, co se týče“ jeho „politické kariéry“.

Sečteno a podtrženo: Nemáme se nač těšit?