EVA FRANTINOVÁ
Chtěl jsi mi nosit kufry po cizině
Tokio Madrid Řím i Istanbul
mlýnkem prstů proud prázdnin točil
valčík v klíně
atlasem s metropolí světa byl Josefův Důl
kde prvně ukázals mi dřevo – pád i let
kocoury hoblin hladil proti srsti
než při požáru zůstal uvnitř kina
mistr židlí a stolů Valášek
kde zavedls mne cestou z Pekla k pecím
pouštěly do zahrad skleněné tyče
každá modrá a fialová si zaslouží verš
ty nalomené byly sklady plyše
jako z mušlí z nich slyším i chod strojů
chalupy potící korálky
zatímco dřepíce pod deskou psacího stolu
v čelence s péry nad kladívky pián z Tofy
myslíme (ozvěna těch písní) na dálky