Ve věku 85 let zemřel člen Unie českých spisovatelů a dlouholetý přispěvatel Obrysu-Kmene a LUKu Václav Jumr
VÁCLAV JUMR
Nezoufej
Co všechno je Čechách na prodej
Chodidla, bérce, paže, hřbet
svaly, všech deset prstů, mozky
tepny a žíly, morek z kostí
Listopadové ideály
pravda a láska v chudobinci
Prodejní jsou i ti, co lhali
To všechno je v Čechách na prodej
Nikoliv všechno – nezoufej
Neprodám slávu minulosti
Český ráj, Hrubou Skálu, Trosky
neohnu páteř do předklonu
nedám se zlákat leskem mincí
Horoucí ústa nelze umlčet
Nezoufej
Údery bronzového zvonu
nade vším horké srdce bdí a bije
SOCIALISMUS NENÍ UTOPIE
A srdce – není na prodej
Člověk
Chci být tím člověkem, jenž vlast a domov hájí
jazykem starých českých pověstí a bájí
jazykem paní Boženy a Fráni Šrámka
řečí Kajetána Tyla, palcátem Jana Žižky
Nikoliv řečí falše, podvodů a zášti
pána, jenž straší na poštovních známkách
oblečen v presidentském plášti
národu káže z nadoblačné výšky
V zemi, kde vládnou peníze a syčí štíři
v zemi, jež neví, odkud jde a kterým směrem míří
kde jedni ve dne nuzují a druzí v noci hýří
má duše obnažená stojí na pranýři
Každá urážka, každé plivnutí ji zraní
jako pichlavý trn, dřevěný hřeb v dlani
raněná duše nese těžký kříž
bolesti, kterou nevidíš
Chtěl bych žít ve světě lidmi vyvoleném
česat si vlasy pochodem proti větru
hledat běh vody na lukách a ryby pod kamenem
dívat se dívkám pod sukně a rukou hladit boltce
Kdo by se odvážil stavět hráz
divoké vodě, bystřinám a větrolamy vichrům
Protože my jsme krajina a krajina je v nás
Akutní péče
Člověk je sobě mír i nebezpečí
nad bosou nohou do kosmu se vzpíná
Namísto práce věnuje se meči
do války Matka vypravuje syna
Kdo ještě včera stál dnes klečí
na svoje lidská práva zapomíná
Své vlastní otrokáře blahořečí
v tisku ho sžírá rakovina
Z hladu se ústa nevyléčí
i oheň bez potravy uhasíná
Až k svému konci od matčina klína
život si říká o akutní péči
Napíši román
Napíši román ostrý jako břitva
Bude to o tom, jak nás doba pitvá
jak její skalpel řeže do živého
Prý máme šetřit? Šetřit? Ale z čeho?
Děsí mě žvásty televizních dívek,
Co je to, zprávy, bulvár, nebo chlívek?
Člověk prý stojí na konci své cesty
Bezpracný život – závoj bez nevěsty
Pravda a láska pochována při zdi
Nenávist se lží českou zemi hyzdí
Upletu provaz poslední válce
Bude to pro vás Držte mi palce
Ztráta orientace
Jak jen je možné, že ten malý ptáček
nalézá cestu do svých teplých krajin?
Bez kompasu a bez dopravních značek?
Jak jen je možné, že ti, co ví, kam kráčet
lidi i s mapou světa se v světě nevyznají?
Jeden je světa pán a jiný jeho sluha
ač oba rodí se ve stejném chrámu páně
Proč nemá člověk člověka za bratra nebo druha?
Zatím co nad chrámem ptáčkovým klene se duha
lidé i s buzolou se neshodují na světové straně
Epitaf
Na jeho náhrobním kameni
přetěžké Kainovo znamení
Kladivo, srp a Leninova busta
Zde leží člověk Komunista