KAREL SÝS

Antisemitismus opět zdvihá korouhev. Háv je jiný, ale osoba pod plachetkou stejná.

Háv musí být jiný. Dnes by například kniha Henryho Forda Mezinárodní žid nemohla vyjít, ač ji nakladatelství Zápotočný a spol., Praha, Masarykovo nábřeží 14, v roce 1935 vydalo zřejmě bez obtíží. Tehdy ještě třeskot zbraní a mor idejí z nacistického Německa nedoléhal tak naléhavě a méně prozíraví občané demokratické země si možná mysleli, že jde třeba jen o jakýsi výstřelek. V roce 1935 nakladatel vydal již třetí dotisk, Mezinárodní žid tedy zřejmě šel dobře na odbyt. Zajímavá je však šifra překladatele: Bovary. Možná se překladatel přece jen zalekl a ukryl se za pozoruhodný pseudonym.

Kniha je pozoruhodná v mnoha směrech, nás bude zajímat notorické svalování viny za „nákazu“ bolševismem a Říjnovou revolucí na židovskou světovládu.

Dnes totiž – když vypustíme z oblíbeného termínu všech antisemitů „židobolševismus“ ono „žido-“ – můžeme konstatovat, že boj proti bolševismu je budován na staronových základech.

Co tehdy Henry Ford tvrdil: Velká říjnová revoluce je dílem židovským. Je to generální zkouška na něco, co čeká celý svět.

Samozřejmě lze v knize najít styčné body s dnešní situací. „Zábavné podniky, hra, tingl-tangl, laciné módy, nepravé brilianty – toto vše a ostatní obchody, zkvétající následkem neviditelného tlaku na lid a zbavivší se všeho bezúčelného haraburdí za ceny, jež pohltily každé zlepšení příjmů: vše to dělo se pod vedením židovským… Před námi leží programová osnova, jejíž pomocí mají býti nežidé s chladnou rozvahou zničeni materielně i duchovně.“

„Sovět“ podle Forda „není ruským, nýbrž židovským zařízením. Také není moderním vynálezem ruských židů, novou politickou ideou Leninovou a Trockého: jest původu starožidovského.“ Asi jako bychom tvrdili, že kolchozy, potažmo jednotná zemědělská družstva, jsou vlastně kibucy.

„Co povstalo v Rusku jest vládní forma, vnucená nežidovskému Rusku židovskými revolucionáři: Sovětské Rusko nebylo by vůbec možno, kdyby 90 procent komisarů nebylo bývalo židy. Právě tak sovětské Maďarsko, nebýti Bély Khuna, tohoto velerudého a jeho 24 komisarů.“ Ford cituje jistou dopisovatelku: „Trocký jistě bude stát v dějinách jako jeden z velkých mužů, které naše rasa darovala světu… Rusko trvá v onom nevyrovnaném stavu, jejž vždy doprovází znovuzbudování“. (Dnes bychom řekli „perestrojka“.) Za zdánlivým nepořádkem tkví plán, a ze zhroucení povstane pořádek.“

Ford ovšem vidí daleko do budoucnosti: „Rozhodující hlas o konci má Rusko a dosud nepromluvilo. Již dnes třese se lidstvo před probuzením skutečného Ruska a před strašnou odplatou na sovětistech…“ Zatím je však (žido)bolševické Rusko na koni: „Požár (rozuměj permanentní revoluce) má zachvátiti celý svět, jak doufají židé východní Evropy a mnozí židé američtí.“

Ford obsáhle cituje i tzv. Protokoly sionských mudrců: „Počítáme s tím, že použijeme všech národů k založení díla námi zamýšleného. Zprvu musíme si zajistiti službu odvážných a nebojácných agentů, kteří odstraní všechny překážky na naší cestě. Provedeme-li svůj státní převrat, řekneme lidu: ‚Vše šlo špatně, všichni trpěli. Odstraníme vaše utrpení: nacionalismus, zemské hranice, rozdílnou měnu. Ovšem, můžete si o nás vytvořiti svobodný úsudek, ale bylo by nespravedlivo, kdybyste tak učinili dříve, než jste nám dali příležitost, abychom vám ukázali, co chceme a co můžeme.‘“

Postěžuje si na slepou důvěřivost současníků. „Nejdůrazněji se potírá tvrzení, že bolševismus, ať v Rusku nebo ve Spojených státech, je židovský. Oproti nežidům popírá se židovský charakter bolševismu; v lůně a tichu židovských obcí však najdeme pyšné přiznání – vlastnímu národu! – že bolševismus je židovský.“

Uchyluje se i ke statistice: „Rada lidových komisařů: počet členů 22, židovští členové 17, židovské procento 77… Z 53 členů komisariátu pro veřejné vyučování jest označeno 11 jako nežidé. Jací to jsou nežidé, se neříká. Jsou snad nežidy jako Lenin, jehož mateřštinou jest židovský žargon.“ Aby dokázal, že sovětská moc byla do Ruska importována z USA, opírá se i o výpověď duchovního Dr. Simonse: „V prosinci 1918 bylo za předsednictví člověka, který se nazýval Apfelbaum (Zinověv), z 388 členů pouze 16 skutečných Rusů, všichni ostatní byli židé s výjimkou snad jediného černocha z Ameriky, který se nazývá profesor Gordon. 265 z této severní komunistické vlády, která zasedá ve starém Smolenském ústavě, přišlo ze spodní východní čtvrti novoyorské.“

A automobilový král dodává: „Židovský převrat v Rusku byl připraven a vyzbrojen z Nového Yorku. Dnešní židovská vláda ruská byla skoro úplně dodána z doleních východních částí novoyorských.“

A navrch pozoruhodný citát z časopisu Americký Hebrejec z 10. září 1920: „Z nejpronikavějších zjevů této vážné doby jest židovská vzpoura proti kapitalistickému pořádku, jejž si vymyslel sám jeho duch a utvářela jeho vlastní ruka… Tento rychlý vývoj ruské revoluce ze své ničivé fáze a její vstup do fáze znovubudovací jest viditelným výrazem tvořivého ducha židovské nespokojenosti. Co dokázal židovský idealismus a židovská nespokojenost tak mocně v Rusku, hledí tytéž historické vlastnosti židovského ducha a srdce způsobiti i v jiných zemích. Ideály komunismu odpovídají nejvyšším cílům judaismu.“

A Ford konstatuje: „Bolševická revoluce byla pečlivě připraveným podnikem ze strany mezinárodního židovského finančnictví.“ Tedy ne už jen zaplombovaný německý vagon s Leninem, ale celý vlak vezoucí celosvětový převrat. „Rudá revoluce jest největším spekulačním činem v celých lidských dějinách.“

Nedá mu pokoje ani pěticípá hvězda. Ta hvězda, která je v popřevratových Čechách odsekávána z pomníků osvoboditelů. „Symbol židovstva stal se také symbolem ruského proletariátu… Protože je žid vynikajícím mistrem v umění tajných znamení, není jistě bez úmyslu, že bolševická hvězda má o hrot méně než hvězda Davidova. Nutno totiž splniti ještě jeden bod světového programu… Přijde-li tento světový samovládce, pro něhož je přistřižen celý program, bude k hvězdě přidán i hrot šestý.“

Dejme se poučit, jak se takový převrat připravuje. „Má-li dojíti k převratu, musí býti také provedeny k němu předzkoušky. Zde platí: pouliční demonstrace, srocování před továrnami a vládními budovami, dovoz četby, udávající přesně, jak se to provedlo v Rusku a v Maďarsku. Avšak lépe než cokoliv jiného mohou býti provedeny tyto předzkoušky prostřednictvím filmů: toť názorné vyučování, který pochopí i nejtupější mozek – čím tupější, tím lépe.“

Takže Hollywood coby exportér revoluce?

„Prvního vítězství nad Ruskem dobyli židé ve Spojených státech, konečným vítězstvím byl bolševismus, zničení Ruska a vyvraždění rodiny Romanovské.“

A kdy přijdou na řadu USA? „Nazval-li Zangwill Ameriku tavírnou, neoznačuje správně proces, který se zde odehrává. Předně jsou látky v kadlubu, které se nechtějí roztavit. Ba, pozoruje se i vzmáhající se snaha, roztavit kadlub samotný.“

Kniha končí slovy, za něž by se nemusela stydět ani současná propaganda (ani ČT 24 a Václav Emanuel Moravec), chronicky obviňující Rusko z recipročního zasahování do dění v USA: „Ve Spojených státech jest více bolševiků než v sovětském Rusku.“

Dnes už také není možno „pěstovat“ antisemitismus a la Jan Cibuzar, jak ho doslova vyzvracel do knížečky Jak se mají Marťané? Z názvu byste možná neuhodli, že se nejedná o scifi. Knížečka ilustrovaná koncesovaným (a kreslířsky zdatným) židobijcem Karlem Rélinkem se zřejmě díky titulu dostala i do jinak pečlivě připravené Bibliografie české science fiction a fantaskní literatury z let 1853-1949, kterou pod názvem od Kolára k Faucharovi vydal Přemysl Houžvička.

Cibuzarova brožura je ukázkou, jak se může opičí láska k národu zvrhnout. „Jedině opravdové, upřímné, ryzí vlastenectví všech porazí židovskou internacionálu krvavých teroristů a vyžene tyto upíry lidstva i lidskosti, kam patří… Proto: Milujte se vespolek, buďte silnými v lásce k sobě i k vlasti, aby, až v brzké době nepřítel zaťuká na brány našich měst, byl tak prudce odražen, aby mu zašla jednou provždy chuť opakovati podobné pokusy. S nepřítelem pak musí býti smeteno vše nezdravé, nečisté, proradné a národnímu žití našemu škodlivé.“

Nepřítel nezaťukal, vpadl do země bez klepání a za první oběť si vybral právě nenáviděné židovské obyvatele. A brzy nato smetl vše zdravé, české, národní, slovanské. A z autorů této příručky milionu chvilek nenávisti se stali kolaboranti.

Ani nelze znovu napsat a vydat knihu Golem… metla Čechů. Vydal ji Orbis v roce 1942 a údajným autorem byl úhlavní lovec svobodných zednářů, šéf pražské úřadovny SD JUDr. Walter Jacobi, popravený 3. května 1947. Říká se však, že skutečným autorem byl Jiří Smíchovský, obskurní postava, agent všech tehdejších tajných služeb.

Nelze jít ve stopách Jana Rysa-Rozsévače a jeho knihy Židozednářství – metla světa. Vydala ji v roce 1938 Vlajka a Rysovi mnoho štěstí nepřinesla, kupodivu ani ze strany německých chlebodárců.

A přece. Kolem roku 1990 začala vycházet coby soukromý tisk edice Nagajka, v níž najdeme výše uvedené myšlenky jako přes kopírák. Co to umožnilo? Rozpad Sovětského svazu, toho „díla židů a svobodných zednářů“. Samozřejmě, opatrnosti není nikdy nazbyt, ale „bolševismus“ se už může hanobit po libosti i veřejně, v novinách i v televizních kanálech, jen dlužno vynechat předponu „žido-“. Autoři Nagajky si ovšem servítky neberou a v užívání této staronové přepony se vyžívají.

Neuvádím autory, ostatně jde vesměs o pseudonymy. Rozhoduje obsah.

„Mnoho Židů záměrně ničilo Rusko – od Trockého až po Sverdlova (katana kozáctva), jeho synovce Averbacha (řídícího Ruskou asociaci proletářských spisovatelů), Kameněva (Rozenfelda), Zinověva (Apfelbauma), Jakovleva-Epštajna (strůjce divokého hladu na Ukrajině 1933) po Jagodu; kupa Židů běsnila na vedoucích postech v NKVD (GPU), na stavbě Bělomorkanálu, na Bílé Rusi, kolem Tuchačevského v armádě, v svitě vedle Mechlise temně vyniká nedávno zemřelý Kaganovič. Dále Berman (náčelník gulagů) a jeho náměstek Rappoport, Apeter (náčelník Hlavní vězeňské správy). Kyjevské jatky, uspořádané židovskými čekisty v r. 1919, popisuje A. Vinogradov v článku Jatky (1990); vyznamenávala se tam Eda Švarcová, bývalá herečka židovského divadla, pak prostitutka a nakonec zdivočelá katyně… Řadu vysoce postavených židovských krvežíznivců Stalin postavil ke zdi, nemálo ‚padlých andělů – partajních ničemů‘ poslal do lágrů…“

„Rusko bylo vybráno za první oběť internacionálně řízené revoluce vůbec ne proto, že bylo potenciálním soupeřem Anglie, Francie a Ameriky, ale proto, že monarchistické Rusko stálo v cestě příští světové vládě.“

A po přestavbě?

„Stalin zaplatil vlastním životem za snahu o nezávislost… Důstojní dědici těch, kdož kdysi jako první mávali rudými vlajkami, změnili tvářnost a jméno a inscenovali nečekanou smrt vlastního dítka… Ale samo Rusko architekti a jejich pomahači přirozeně nemohou nechat na pokoji, bez něho nelze dorazit k zaslíbenému cíli – k světovému panství.“

„Možná, že gorbačovci měli upřímný záměr zlepšit situaci v zemi, leč­… proces se vymkl kontrole ze strany mocenských představitelů, změnil je v loutky a vnutil jim formu chování, na niž dříve nepomyslili. Mocenská špička vypustila džina z láhve svými neodpovědnými reformami a směrnicemi. Udělala tak dobrou grimasu ve špatné hře, proměnila se v loutku nezvládnutelného procesu a začala předstírat roli uvědomělé reformátorky společnosti.“

Na paškál si vzali i Lenina: „Děd z matčiny strany Izrail Blank, chirurg a akušér, byl Židem. Aby mohl studovat na carské státní vysoké škole, musel přijmout pravoslaví (byl pokřtěn v Samsonijevském chrámu r. 1820). Blank se později stal zakladatelem balneologie v Rusku. Jeho dcera Marie (Blanková, provdaná Uljanovová), domácí učitelka, je matkou V. I. Uljanova-Lenina. Když se v Institutu marxismu-leninismu dohmátli, že v leningradských archivech byly nalezeny doklady o židovském původu Alexandra (Izraila) Blanka, vypukl skandál. Objev byl zahlazen a všem vědoucím bylo doporučeno, aby o něm nevěděli. Mariettu Šagiňanovou (která objev učinila) za něj ovšem také nikdo nevyznamenal.“

Je to chytře, mazaně sepsáno. Mnohé se totiž naplnilo nebo aspoň jakoby naplnilo.

Evropská unie ruší zemské hranice i národní měny, plebs je obluzován bezduchými filmy, stupidními reklamami, mýdlovými seriály, bezpohlavními inkluzemi a vícepohlavními Grétami jezdícími na elektřinu…

Jde ale o židovskou vizi? Na vize si odjakživa potrpěli Němci.

Dovoluji si uvést poněkud dlouhý, ale poučný citát z elaborátu, který v norimberské cele při čekání na popravu, jíž se vyhnul sebevraždou, sepsal pro americké věznitele Dr. Robert Ley, náčelník německé pracovní fronty. Jeho traktát „Život nebo slávu? Politický rozbor“ obsahoval z dnešního hlediska pozoruhodné náhledy:

„Věk národů skončil; začíná věk kontinentů. Jednotlivé národy budou hrát jen podřadnou úlohu; v příštích tisíci letech se rozvine boj o udržení a zachování ras. Adolf Hitler vždycky předvídal toto rozuzlení, věděl, že jestliže Německo podlehne, padne také poslední národ ve smrtelném boji za všechny národy a státy a především za Evropu.

Dva kontinenty ovládají svět – Amerika a Asie, ačkoliv Asie se dočasně skládá ze dvou velkých skupin, z Ruska a z Číny. Považuji Anglii za část amerického kontinentu, neboť bez Ameriky a Ruska by se nikdy nedostala tak daleko.

Uprostřed mezi Amerikou a Asií leží Evropa, která je v současné době ovládána zpola tím a zpola oním činitelem. Bohužel, demarkační čára probíhá středem Německa vzhledem k jeho zeměpisné poloze. ‚Kdo ovládá Německo, ovládá Evropu‘, praví staré přísloví. A v tom tkví jádro celé věci. Proto půjde boj dál, dokud nebude otázka vlády rozhodnuta…

Nejhorší ze všeho je nebezpečí, že jestliže srdce Evropy, Německo, se zastaví, celé tělo začne chřadnout a odumře. Jelikož však něco takového jako vakuum ve světě nebo mezi národy není, zaplavila by Evropu Asie se svými fantastickými populačními možnostmi. Amerika, která je sama nedostatečně zalidněna, by se tohoto osidlování Evropy nezúčastnila a nemohla by tedy o jejím osudu rozhodovat. Mocenský potenciál by se tedy nutně obrátil ve prospěch Asie. Okupace by na věci nic nezměnila. Moc Německa a Evropy v lidech a v energii by byla roztříštěna a asijská moc a asijské obyvatelstvo by je všude nahrazovaly, jak se to děje už nyní. Velmi významný důvod je to, že Asie má mocnou a dynamickou Ideu – bolševismus. Proti ní nenašly až dosud západní národy rovnocennou obranu. Každý si může myslet o nacionálním socialismu, co chce; ale až dodnes to byla jediná idea, která dovedla sdružit své přívržence pevně proti bolševismu. Jsem přesvědčen, že takový bude vývoj, dokud tomu nebude učiněn konec. Německo – dokonce i dnešní Německo, německý lid – a jeho bývalí západní nepřátelé – Amerika a Anglie, především Amerika – mají stále dosti moci, aby zastavili a zvrátili tento vývoj…

Amerika je nyní beze všech výhrad světovým vítězem a tím i vládcem nad světem. Vzhledem ke své technické a zbrojní převaze má dosti času, aby mobilizovala pro svou potřebu stále existující síly Německa – Evropy a použila jich tak, aby si zajistila svou hegemonii s konečnou platností…

Nacionálně socialistická myšlenka prokázala takovou autoritu, vůdcovství a kázeň, že jí zatím není rovné. Může jí být stále použito. I vůdce svým sebeobětováním může sálat z hrobu mystickou sílu, která bude možná působivější než síla žijícího Adolfa Hitlera. Kdo dokáže využít této síly, bude mít Německo a s Německem Evropu. Neboť získá na svou stranu těch 80-90 milionů Němců; a jelikož myšlenky se nerozdělují podle okupačních zón a moderní zpravodajské prostředky umožňují šíření myšlenek přes demarkační čáry, zaváže si ten, kdo bude jednat tak moudře a tak jasnozřivě, všechny Němce…

Především německá mládež. Neoddávám se žádným iluzím; přidali by se bez výjimky k Americe, kdyby Amerika měla odvahu podniknout tyto kroky. Neboť já znám Němce jako málokdo. Vděčně se chopí americké ruky, která je zachraňuje před zkázou…

Nyní se obracím k tobě, německý lide. Musíš se rozhodnout buď pro, nebo proti, pro Ameriku nebo pro Asii. Nemáš jiné volby…

Asie tě pohltí a zaplaví. Německo a Evropa se stanou součástí Asie. Všechno, co má hodnotu, vše, co je ušlechtilé, bude degenerovat, německý lide… Vůdce odmítl uzavřít jakoukoli dohodu s Asií, protože věděl, že by se Německo utopilo v přívalu. Vážil si, snad i obdivoval Stalina, avšak vždy potřásl hlavou, jakmile někdo nadhodil otázku sblížení… Viděl v Německu hráz, která tento příval zadržuje, a v tom také viděl svůj úkol a své poslání.

Nyní je tato hráz protržena. Ty, německý lide, ji sám nemůžeš znovu vystavět. Amerika ji musí vybudovat, jestliže si přeje sama žít, a ty, německý lid, jí musíš v tom pomoci. Neboť pro tebe a pro Ameriku není jiné možnosti.

Amerika netouží zbavit tě tvé národní individuality. Naopak, musí si přát, aby sis ji podržel. Jednak je Amerika sama z evropské krve – téměř z jedné třetiny je to krev německá – jednak to tvá individualita dodává síly, které Amerika potřebuje pro nastávající zápas s Asií… Čím těsněji spojíš svůj osud s Amerikou, tím bude pro tebe lépe…

Jen tehdy, začneme-li se zabývat vážně tímto problémem – můžeme přikročit k dalšímu – uvést německý lid pod ochranu Američanů a učinit z něho člena amerického společenství…

Tento krok musí být podniknut ve jménu Hitlerově, nikoliv proti němu. Nacionálně socialistická idea – očištěna od antisemitismu – spojena s rozumnou demokracií – je nejhodnotnější věcí, kterou může Německo přispět. Bez této myšlenky je zřízení evropské zdi proti Asii naprosto nemožné. Jedině národní socialismus působí usilovně proti bolševismu…

Akce musí být rozvíjena v naprosté tajnosti. Myslím, že je to především v zájmu americké zahraniční politiky, aby si jejích zásahů nepovšimla Asie příliš brzy. A je také v zájmu Německa, aby bylo používáno této ilegální cesty při stycích s Němci i s těmi, kteří žijí na východě a na jihovýchodě. A pak propaganda ve prospěch Ameriky a pro usmíření se židy bude pronikavější, bude-li mít příchuť ilegálního romantismu. Znám Němce, zejména mládež…

Jestliže se Amerika neujme vedení, ujme se vedení Asie! Německo je bez vůdce; chce-li vůbec žít, a ono chce a musí žít, i kdyby to znamenalo vzdát se poslední a nejvyšší hodnoty – své podstaty – pak se musí o někoho opřít, buď o Ameriku, nebo o Asii. Asie je na pochodu, Amerika musí sáhnout k činům a Německo se musí uchýlit bez váhání a s naprostou důvěrou pod ochranu Ameriky…

V každé válce dosáhla vítězství správná strana. A jelikož jsme byli my, Němci, vedení nacionálním socialismem, tak těžce poraženi, je zřejmé, že jsme neměli pravdu. A jelikož antisemitismus tvořil tak značnou část našeho programu, usoudil jsem, že v tom byla naše velká a těžká chyba.“

Možná vás při čtení textu z října 1945 (!) leccos napadne! Zvláště když se dozvíte málo známý fakt, že Heydrich po příchodu do Prahy založil nadaci, pracující s jediným zadáním: Německo prohrálo válku. Vypracujte způsob, aby se co nejdříve opět dostalo do čela Evropy.

Moudrému napověz…

Dnes (a denně) bude v české televizi vysílána další verze nekonečného seriálu. Na úvod hlasatel povinně prohlásí, že Áda byl největší zločinec v planetárních dějinách. Roztmívačka a pak Vůdce už jen hladí (plavovlasá) dítka coby hodný strýček, co nade vše miluje svou fenku Blondi a fenku Evu Braunovou.

Hitler vaří, peče, smaží, snad i šoustá…

Von zas nebyl tak zlej, jak ho dělaj. Lidi makali, vlaky jezdily na čas, dokud jízdní řád nerozštelovali hloubkaři, zametaly se ulice, jen holt neměl zamíst s těma židama. No, stalo se!

Koneckonců po Napoleonovi, masovém vrahovi, pojmenovali i koňak. A Churchill, který svolával na Indii hladomor, se dožil sochy namísto sochy Antonína Zápotockého, který chtěl, aby dělníci a vůbec všichni už nikdy neměli hlad. A to neuvádím hekatomby mrtvol ze Starého zákona. A Nový zákon začíná vražděním neviňátek. A nekončí vraždění ani ve jménu kříže, item půlměsíce a spol.… Do frasa, dějiny jsou plné rasů, nejen rasistů! Co s tímhle pánbů udělá?

Antisemité si zatím jaksi nevědí rady s Karlem Marxem. Přece jen je kurvaštelunk pohřben v Londýně, chodil do Britské knihovny, i buržoazní filozofové ho citují…

Proroky je radno kamenovat hlava nehlava, ale když je to předem jaksi žinantní?

Jeden český spisovatel dal k lepšímu, že Marx znásilňoval služky! Tvrzení jako by vypadlo z bible německého antisemitismu Muchomůrka, v níž židi znásilňují služky na běžícím páse!

A propos Muchomůrka.

Julius Streicher byl jakýsi Rejžek Třetí říše. Chlubil se potencí a bujným ochlupením a ještě v norimberském vězení prohlašoval, že ač je mu 61 let, prokázal by zdraví, kdyby mu přivedli ženskou. Měl sbírku pornografické, ale i židovské literatury: „Studoval jsem to všechno, abych mohl dokázat, jaký typ literatury čtou tihle lidé.“ Židobijce číslo 1 tak nevědomky zachránil cennou a vzácnou literaturu německých židů.

Vydával časopis Der Stürmer. A v příslušné edici vydal i knihu Ernsta Heimera Muchomůrka, kniha bajek pro mladé i staré.

Učitel se obrací na třídu se slovy:

„Je už téměř poledne. Nyní shrneme, co jsme se naučili v této hodině. O čem jsme hovořili?“

Všechny děti zdvíhají ruce. Učitel vyvolá Karla Scholze, malého chlapce v první lavici. „Mluvili jsme o tom, jak poznáme žida.“

„Dobře! Zopakuj nám to tedy.“

Malý Karlík si vezme ukazovátko, jde k tabuli a ukazuje na obrázcích.

„Obyčejně se pozná žid podle nosu. Židovský nos je na konci zahnutý. Vypadá jako číslo 6. Proto se mu také říká židovská šestka. Mnoho nežidů má zahnutý nos. Ale jejich nosy se nezahýbají na konci, nýbrž výše. Takový nose se nazývá orlí nos. Nemá nic společného s židovským nosem.“

„Správně,“ říká učitel. „Ale žid se pozná nejen podle nosu…“ Hoch pokračuje: „Žid se pozná také podle rtů. Jeho rty jsou obvykle tlusté. Dolní ret visí často dolů. A pak se pozná žid ještě podle očí. Má obyčejně víčka tlustší a masitější než my. Pohled žida je ostrý a slídivý.“

Pak přistoupí učitel ke stolu a otočí tabuli; na druhé straně je básnička. Děti odříkávají sborem:

„Ze vzhledu žida – hovoří k nám zlo,

ďábel, který je znám – po vší zemi jako metla.

Jestliže se zbavíme žida – budeme opět šťastní a veselí.

Mládež musí proto jít s námi – potřít ďábelského žida.“

Paradoxem bylo, že k obrovskému majetku Streicherovi dopomohli sami židé. V začátcích vydávání Stürmera skupovali volné výtisky, aby zabránili jejich rozšiřování. Když to Streicher zjistil, ještě vystupňoval antisemitské útoky, aby zvýšil „odběr“.

Na popraviště vystoupil furiantsky. Zvolal na kata: „Komunisti tě pověsí!“ a vlastní popravu nazval: „Purim 1946“ podle příběhu o oběšeném Hamanovi a královně Ester.

To uvádím, abychom viděli, že svět je každou chvíli lícem naruby.

Proč moderní antisemiti nenapíšou rovnou, že Marx byl židák? To si zatím netroufnou! To by s nimi páníček vyrazil futro! Náhradou za Marxe si vymysleli zástupný terč: tzv. neomarxismus.

Trockij a čtvrtinový žid Lenin už jsou však zločinci.

A židožrout Hitler? Stal se ikonou nejen televize, ale i vědeckých i rádobyvědeckých, konspiračních teoretiků i praktiků, spisovatelů i pisálků, dojnou krávou, která nese zlatá vejce, kdyby ovšem kráva vejce snášela.

Hitlera na německý „trůn“ posadili podle konspiračních teorií Rothschildové prostřednictvím tajných „iluminátských“ společností Thule a Vril. Financovali ho penězi Bank of England a americké Kuhn & Loeb, kterážto údajně zaplatila i Velkou říjnovou socialistickou revoluci.

Podle psychoanalytika Waltera Langera nebyl Hitler Rotschildy pouze podporován, nýbrž byl jedním z nich! Polínko přiložila i britská královská rodina z domu Windsdor, ve skutečnosti však z německého domu Saxe-Coburg-Gotha. „Jejich královští příbuzní v Německu, které byste asi těžko podezírali z toho, že budou podporovat nějakého chlapíka z ulice, za jakého se Hitler vydával, patřili k jeho nejvíce nadšeným příznivcům. Samozřejmě proto, že věděli, kdo to vlastně je. Na světě neexistuje jiný způsob, jak se dostat k moci – Hitler byl zkrátka jeden z nich.“

Langer jde ještě dále:

„Adolfův otec, Alois Hitler, byl nelegitimním synem Marie Anna Schicklgruberové. Obecně se mělo za to, že otec Aloise Hitlera (Schicklgruber) byl Johann Georg Hiedler, který zařídil, že Marie Anna Schicklgruberová žila ve Vídni v době, kdy počala. V té době byla zaměstnána jako služka v domě barona Rothschilda. Jakmile rodina zjistila její těhotenství, byla poslána zpět domů, kde se narodil Alois Hitler, pozdější otec Adolfa Hitlera.“

Informace údajně pocházejí od vysokého důstojníka Gestapa Hansjurgena Koehlera. V knize Inside the Gestapo (Uvnitř Gestapa) z roku 1940 popisuje vyšetřování, jež zavedl rakouský kancléř Engelbert Dolfuss (1892-1934): pátrání v rodných listech, registračních kartách policie atd.

Kopie dokumentů mu prý ukázal Heydrich. Složka „způsobila takovou katastrofu, jakou žádná jiná složka na světě předtím nezpůsobila.“ Je prý možné, že vlastnictví kompromitujících dokumentů způsobilo Heydrichovu smrt. Po nevydařeném atentátu se na Bulovce začal zotavovat a zemřel dva dny po příjezdu Hitlerem vyslaného lékaře.

Dolfuss coby kancléř neměl těžkou práci. Ve Vídni byl zaveden systém povinné policejní registrace. Hitlerova babička sloužila v Rotschildově vile, byla svedena a opuštěna těhotná a vrácena do rodné vísky.

Hitler tohle všechno věděl stejně dobře jako Dolfuss. Dávno před svou strmou kariérou odešel (v roce 1907) do Vídně. Následovalo deset měsíců, o nichž historie nic neví. Autor spekuluje, že v inkriminované pauze se seznamoval s bratranci a snažil se získat od nich peníze. Jen peníze?, ptá se Langer. Adolf byl připravován pro jiné úkoly. Takoví „tajní“ potomci jsou pod jinými jmény než jejich rodiče dosazováni na důležitá místa, kde záhy slaví nevídané úspěchy. Langer dokonce tvrdí, že i Hitler zplodil děti, aby pokrevní linie zůstala zachována.

„Alois, Hitlerův otec, se narodil v roce 1837, tedy v době, kdy Salomon Mayer byl jediným Rotschildem, který žil ve vídeňském sídle. Ani jeho žena tam nežila, protože jejich manželství bylo tak špatné, že zůstala raději ve Frankfurtu. Jejich syn Anselm Salomon strávil většinu svého pracovního života v Paříži a Frankfurtu, stranou Vídně a svého otce.

Otec Salomon Mayer, žijící osamoceně ve vídeňském sídle, kde pracovala Hitlerova babička, je tedy hlavním a nejpravděpodobnějším kandidátem na Hitlerovo otcovství.“

Navíc o něm bylo známo, že „měl velkou slabost pro velmi mladé dívky, pro dobrodružství, z kterých ho musela dostávat policie“.

A tak se prý narodil „Adolf Salomon Rotschild Hitler“. Tož tak.

Vraťme se ještě do roku 1945. Válka skončila, ale antisemitismus začal znovu vystrkovat pazoury.

František Kohout, pracovník Propagačního oddělení československé sociální demokracie, napsal pro edici Letáky všem pracujícím výstražnou brožurku:

„Nedávno mne zarazil protižidovský výrok, třebaže byl pronesen jen bezvýznamným kolaborantem. Jak? Tedy zase ta stará protižidovská nenávist, a vyjádřená zase těmi starými, tak uboze hloupými slovy? Zachránilo se až do srdce nové republiky něco tak ošklivě starého? Jindy se přihodí události, v nichž tušíš skryté protižidovské ostří… Každého socialistu, každého demokrata, každého slušného člověka musí vážně znepokojit zjištění, že antisemitismus našel půdu v našich závodech, mezi dělníky.“

Až otřesně působí jeho vzpomínka: „Hitler se snad nikdy nedověděl o tom, co by byl mohl právem považovat za největší triumf svého protižidovského běsnění. Slýchali jsme totiž i v koncentračních táborech z úst jeho obětí, že Hitler jedná správně, když chce vyhladit židy. Řekněte mi: může být ještě ubožejší zaslepenost a zoufalejší nepoučitelnost? Našel-li se však i mezi oběťmi fašismu leckdo, kdo i za ostnatým drátem koncentráků držel palce antisemitismu v jeho hitlerovské podobě, pak už tolik nepřekvapí, setkáváme-li se s jakýmsi ohlasem jeho agitace tam, kde se mohla po šest let šířit uvnitř pomyslných hranic ‚protektorátu‘ a ‚slovenského státu‘.“

Maně si vzpomenu na spisovatele Zdeňka Adlu. Vyprávěl nám, že v Mauthausenu věznění němečtí komunisté líčili vězněným Čechům budoucnost Evropy. Samostatné Československo nebude obnoveno, ale bude komunistické. A jelikož si pořídili ilegální krystalku, mohli poslouchat reportáž z vjezdu hitlerovců do dobyté Paříže. „Postavili se do pozoru a z očí jim tekly slzy dojetí!“ Že by stockholmský syndrom 1940?

Kohout je však spravedlivý. Zmínil dělníky, ale současně i fatální selhání inteligence. „Kde je málo kapusty a hodně slimáčků, tam ovšem vzniká napětí mezi těmi, kdo se pasou na společné hlávce; a kdyby jedni z těch plžů měli bílé bříško a druzí žluté bříško, nejspíš by jedni považovali druhé za své škůdce a snažili se je vytlačit ze ‚svého‘ záhonku. Boj proti židovským obchodníkům, lékařům, advokátům, profesorům rostl mezi jejich ‚arijskými‘ kolegy ze stejných příčin.“

A jako by byl prorokem, varuje: „Bylo by neodpustitelnou chybou zavírat oči před nebezpečím nových projevů antisemitských vášní, rodících se ve středních vrstvách z konkurenčního napětí… Otázka židovstva je otázkou lidstva a socialismus ukazuje cestu k jejich společnému vyřešení: v svobodném bratrství národů, zbavivších se falešné šovinistické povýšenosti, bude místo i pro roztroušený židovský národ, jenž osvobozen z tlaku nepřátelského okolí se sám vysvobodí ze své výlučnosti.“

Stalo se tak? Nestalo. Naopak.

V roce 1948 ještě Maxima Gorkého zavraždil Jagoda na příkaz Trockého prostřednictvím lékaře Levina (zřejmě příbuzný rabbiho Löwa): „Gorkij si vyrval srdce z těla, aby vytvořil své dílo a aby vedl lidstvo k novému životu.“

Vedl, vedl, ale nedovedl. Přišel rok 1989 a z Prahy zmizelo i Gorkého náměstí, ani žádná ulice nenese jeho jméno. Inu, jmenoval se jen Pešek a pořád chodil okolo!

Antisemitismus se dokáže i překabátit:

Urválek svého času začínal soudní proces se „spiklenci“ slovy: „Ten a ten židovského původu…“

Legenda křížovky z roku 2020 začíná:

„Arnošt Goldflam se narodil r. 1946 v Brně v židovské rodině…“

Nevyhubitelnými bolševiky pronásledovaný Jan Hřebejk slzí:

„Já mám v současné době pocit určité bezmoci, hořkosti. Bolševici vykládají, že zásah 17. listopadu byl přiměřenej. Já bych přál tomu Filipovi, aby tam byl. Kanálovi. Aby dostal od Ondráčka pěkně přes držku. Těch fašounů je taky pár. To SPD. A ty se musíš na ty jejich tupý ksichty dívat a tvářit se, že je to v pořádku.“

Co bylo ještě v 90. létech pokoutní, dokonce pronásledované (viz osud brožury Adolf Hitler –Studie vyvolencovy krycí legendy), je dnes již hlásáno víceméně, ale spíše více než méně otevřeně.

Velká říjnová revoluce nebyla ani velká, ani říjnová, smáli se občané socialistického Československa.

Dnes se dozvídáme, že nebyla ani socialistická, jen zatím schází odvaha otevřeně prohlásit, že šlo o židovské spiknutí. O tom sice již před válkou hovořil Hitler s naším okresním hejtmanem, ale ten Hitler tam pořád jaksi hapruje. Už jsme uznali, že válku zavinilo Hitlerovo Německo půl na půl se Stalinovým SSSR. Ale zatím je to pořád ještě napůl, a to je málo. Jak k tomu přijdou esesáci a gestapáci, když jsou házeni do jednoho pytle s židobolševickými komisaři!

Už aby se husa dočkala klasu!

Zdá se však, že co nevidět se dočká!