MILAN BLAHYNKA

Až po pohřbu v úzkém rodinném kruhu oznámila pozůstalá rodina, že Mgr. Bohumír Kolář skonal 2. ledna v Olomouci, kde tento prostějovský rodák, pedagog vzděláním i mnohaletým působením, publicista velkého rozhledu a ostrého pera zakotvil před více než půl stoletím (1963). Odešel stejně decentně a plaše, jak tento nadmíru agilní a odvážný vlastenec žil.

Čtenáři Obrysu-Kmene a nyní LUKu o něm vědí z množství recenzí jeho impozantních velkých antologií poezie a literatury jeho kraje a města i mnoha knížeček aforismů, epigramů, laskavých i břitkých „postřehů“. Podařilo se mu založit a udržet v letech 2006-2011 při životě neobyčejně produktivní Literární klub Olomouc. Už předtím a také po jeho zániku byl živou pamětí a svědomím literární a umělecké Olomouce; nesčetné publikace, na nichž se podílel nebo je inspiroval, vynikají pravidelně rovněž skvostným výtvarným ztvárněním. Pořady, které s přáteli připravil, pravidelně zněly i hudebním doprovodem vysoké úrovně. Sklidil řadu cen a vyznamenání, ale také zavilé nenávistí, neboť se nebál pranýřovat nekulturní počiny a národní vlažnost až lhostejnost a faleš těch, kdož se prodrali k moci, totiž k lizu. Byl vzácně tolerantní. Vím to z osobní zkušenosti, vděčím mu za množství publikačních příležitostí v době, kdy jsem byl na černé listině ve většině médií. Nejen mně, celé Olomouci, Hané a české literatuře a kultuře bude dlouho chybět. Byla to osobnost, o jaké neplatí, že každý je nahraditelný.