IVA KLINDEROVÁ

Laudatio na tvůrce Velkého učebního česko-vietnamského slovníku

Význam slovníků je nepopiratelný. Zpravidla jsou nejhmatatelnějším výrazem potřeby překlenout rozdíly mezi dvěma jazyky a kulturami a umožnit vzájemné dorozumění. Všeobecně platí, že dvoujazyčné slovníky jsou mosty spojující dva národy. V ideálním případě se jedná o slovníky dva: z prvního do druhého jazyka a opačně. Letos v červnu spatřila světlo světa poslední část šestidílného Velkého učebního česko-vietnamského slovníku, jenž je výsledkem několikaleté usilovné práce dvou zanícených autorů a jejich spolupracovníků. Proč právě česko-vietnamského, nikoli naopak? Jednoznačně z pragmatického důvodu, tj. větší potřeby rozsáhlé vietnamské komunity žijící v České republice, jedné z největších národnostních menšin u nás. Až potom měl následovat slovník opačný.

Společenský zájem na vzniku slovníku trval celá desetiletí. Nebyly to však státní instituce, ale sami Vietnamci, kteří se chopili iniciativy. V druhé polovině 60. let minulého století skupina vietnamských posluchačů ČVUT vytvořila první česko-vietnamský slovník, který vydala tehdejší Univerzita 17. listopadu a Státní pedagogické nakladatelství v Praze. Obsahuje pouze kolem 16 000 heslových slov bez ukázek jejich použití, a ač použitelný dodnes, je těžko čitelný, neboť byl rozmnožován z cyklostylových blan. Kromě toho v něm nenajdeme nová česká slova z posledních pěti desetiletí.

Poté se iniciativy chopil pan Nguyen Quyet Tien, absolvent ČVUT, zkušený soudní tlumočník, jenž vydal již celou řadu učebnic a konverzačních příruček češtiny pro Vietnamce. Vědom si toho, že je nezbytný slovník nový, rozsáhlejší a propracovanější, ovšem k splnění tak náročného úkolu nestačí pouhá dobrá znalost obou jazyků, ale je nezbytné spojit síly alespoň jednoho rodilého mluvčího češtiny a jednoho rodilého mluvčího vietnamštiny s příslušným vzděláním a solidní zkušeností v užívání druhého jazyka.

Panu Nguyen Quyet Tienovi se pro spolupráci podařilo získat vietnamistu Iva Vasiljeva. Po několika letech usilovných přípravných prací, na sklonku roku 2007, začali autoři s přípravnými pracemi a posléze, v roce 2012, společně se svými spolupracovníky přistoupili k vypracování Velkého učebního česko-vietnamského slovníku, jímž chtěli (cituji) „hodnotně přispět k dalšímu rozvoji přátelských vztahů mezi oběma našimi národy, které mají již dlouholetou tradici“. Přestože se oba autoři během práce od počátku často potýkali s četnými hlavně zdravotními potížemi, považovali svůj projekt za natolik důležitý, že v systematické práci nepolevovali, věnovali se jí s mladickým nadšením. Neodradila je ani prakticky nulová finanční motivace. Bylo jim jasné, že nikdo neposkytne peníze na vytištění díla, dokud neuvidí konkrétní výsledky. Až po dokončení písmen A a B se s rukopisem seznámil tehdejší vietnamský velvyslanec v ČR Do Xuan Dong a přesvědčil ředitele vietnamské firmy Viettel, aby věnovala finanční prostředky na vydání 1. a 2. dílu. Na vydání dalších dílů slovníku přispělo z fondu podpory vzdělávacích aktivit v zájmu národnostních menšin Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

První svazek byl vydán v roce 2013, další svazky následovaly pravidelně po roce. Těsně před dokončením 4. dílu, v říjnu 2016, však Ivo Vasiljev zemřel, a tak od písmene Ř, jímž se čtvrtý svazek uzavírá, zůstal pan Tien na dokončení slovníku už sám. Naštěstí ke spolupráci získal další zkušenou českou vietnamistku Ivu Klinderovou, slovník tedy vycházel dál, podařilo se dotáhnout pátý díl do konce opět v roce následujícím, a vlastně jen poslední 6. díl, na rozdíl od každoročního rytmu, měl několikaměsíční zpoždění.

Šestidílný slovník zahrnuje kolem 120 000 hesel, jeho pojetí je přitom značně širší než jen jazykově překladové. Podává také informace o gramatických vlastnostech heslových slov (jejich příslušnosti k slovním druhům, jejich skloňování, časování apod.). Kromě toho je položen důraz na frazeologii, hovorový jazyk i slang. Slovník je pozoruhodný také svým encyklopedickým záběrem. Je využitelný ve všech typech kurzů a škol kromě nejzákladnějších. Heslář slovníku pokrývá bohatou slovní zásobu celé řady oborů, odborná terminologie je uvedena v rozsahu zájmů a poznatků nespecializovaného vzdělance. Proto je také vhodný pro vysokoškolské studenty.

Velké a neobyčejné dílo je zdárně dokončeno a autorům je třeba k němu poblahopřát. Poslední svazek doplňuje také třicet stran dodatků a doplňků svědčících o tom, že se dá leccos stále doplňovat, neboť žádný slovník nikdy nekončí, jak ví každý lexikograf. A s chutí si na závěr dovoluji citovat slova jazykovědce prof. Františka Čermáka: „Autorům se podařilo vybudovat největší a nejtrvalejší most mezi dvěma typologicky vzdálenými jazyky.“