FRANTIŠEK DOSTÁL

Vlastně není nic divného na tom, že mezi vnímavé a citlivé osoby patří lidé pera a samozřejmě rovněž básníci. Vždyť téměř po stu letech od zrodu fotografie významný český básník Stanislav K. Neumann se nad fotografickým obrazem nechal slyšet – „Jak jsi krásná, fotografie!“

Obraz provázel člověka již od jeho příchodu na svět a bylo jeho velkým přáním a touhou mít ho ve vlastnictví. V pravěku, kdy se člověk živil masem z mamutů a pobýval v jeskyních, maloval po jejich stěnách barevnou hlinkou promíchanou se zvířecím tukem. Španělská jeskyně Altamira je úžasným důkazem a proti malbám na stěnách jeskyně je fotografie něco jako dosud nenarozené děcko. Vždyť fotografie byla oficiálně uznána na půdě francouzské Akademie věd teprve 19. srpna 1839 prohlášením z úst slavného fyzika D. F. J. Araga.

Velice brzy ale nastala přetahovaná, neboť prvním vynálezcem měl být francouzský malíř Louis Jacques Mande Daguerre (1787 – 1851).

Ovšem v Anglii zase Henry William Fox Talbot (1800 – 1877) přišel v podstatě s lepším systémem fotografie, který oproti tzv. daguerrotypii umožňoval zhotovit i několik kopií téhož motivu. Za kanálem La Manche měl však Talbot trochu smůlu, protože dokazování prvenství vynálezu fotografie bylo dost složité.

To již ale ve Francii, a vlastně v celé Evropě, vypuklo velké nadšení. Současně se ale mluvilo o tom, že zemřelo malířství, které bylo jedinou možností jak pořídit portrét. Jenže nebylo příliš mnoho movitých lidí, co si to mohli dopřát. To zase francouzský král ocenil Daguerra vysokou doživotní rentou.

Ovšem oficiální dějiny fotografie nemusí být těmi skutečnými. Totiž již o něco dříve Joseph Nicéphore Niépce (1765 – 1833) v roce 1822 na skleněnou desku kopíroval rytinu papeže Pia VII. Zrodila se tak vůbec první fotografická kopie, i když se po pádu ze stolu rozbila. Nicméně nedaleko města, kde se Niépce narodil, stojí velký pomník s letopočtem 1822 a ve městě samém (Chalon-sur-Saone) stojí pomník celé postavy vynálezce. Niépce začal spolupracovat s Daguerrem, avšak již neměl dostatek sil a v roce 1833 zemřel. Dnes po celém světě známá fotografie Niépceho zobrazující dvůr statku však byla objevena až na jaře v roce 1952! Kopie tohoto snímku, kterou spatřil celý svět, tak potvrdila Niépceho prvenství.

Další nález fotografie z roku 2002, zachycující rytinu chlapce vedoucího koně do stáje, byla pořízena zase v roce 1825. Velice brzy se na aukci vydražila za 450 000 euro!!!

Je dobré si připomenout, že k rozvoji fotografie přispěl v roce 1840 rovněž profesor matematiky ve Vídni Dr. Josef Petzvald, rodák ze Spišské Bělé. Ten totiž vypočítal světelný objektiv umožňující ostrou kresbu, takže portrétovaný v čase expozice seděl nepohnutě jen několik vteřin.

Takže světlo začalo kreslit před 180 lety. I v dnešní vizualitou přetížené společnosti neexistuje jiný prostředek k oživování lidské paměti a navíc fotografie je vždy výpovědí a dokumentem doby. Básník S. K. Neumann se sice na adresu fotografie vyslovil, že je krásná, avšak v běhu světa přibývají i snímky válečných hrůz a nešťastných lidí. To již není krásná fotografie.

Na připojené fotografii pořízené pod dosud nepočmáraným Karlovým mostem zcela vlevo sedí a zpívá herec Josef Vinklář. Fotografie totiž dokáže i nespěchat a přivolat dobrou náladu.