IVO FENCL

„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním jménem Mojmír Soukup) závěrem své obsáhlé sbírky dvou set osmdesáti osmi básní Verše vykládané ebenem. „Knížky připravené v osmdesátých a devadesátých letech byly naplněny aforismy, které v mé tvorbě dominovaly, kterým jsem také více věřil a u nichž jsem cítil i zájem čtenářů; ale do této nové sbírky (která má podobně jako týden tvoření sedm kapitol) jsou zařazeny i některé básně, které byly už publikovány, i když jen zčásti: například Pražské ostrovy.“

Některé texty mu přitom prý v počítači rostly, až dosáhly „osobité úpravy a poznaly, co je divergence. Často jsem se musel rozhodnout,“ dodává, „kterou verzi ponechat, a výjimečně jsem ponechal obě… Doba se však poezii víceméně odcizila,“ zjišťuje Ivan Fontana a řečnicky se ptá, jak jen se během nějakých třiceti let mohla dostat zcela na okraj zájmu.

„Noviny a časopisy, které pravidelně vydávají básně, bychom spočítali na prstech jedné ruky… Náklady básnických sbírek poklesly na minimum (vycházejí dnes jen v desítkách a v lepším případě ve stovkách výtisků)… Něco se v české literatuře stalo, něco jí chybí a bez organizované podpory asi nemůže obstát před přílivem kvalitní zahraniční literatury.“

To má autor jistě do značné míry pravdu, ale zřejmě se mýlí, když se ve finále tohoto svého postesknutí obouvá i do údajné krize jazyka. „Je snad určen k zániku?“ ptá se. „Je terčem útoku? Evidentně je tlačen do kouta a přibývá čtenářů, co sáhnou po knížce v originálním jazyce.“

Tady ovšem Ivan Fontana bezděky přechází k úplně jinému tématu, jímž je překladatelství, a nejspíš přece ani není pravdou, že jsme na tom v tomto směru tak špatně. Navíc… Ano, právě u poezie je markantní, že ji někdy lze dokonale vychutnat pouze v původním jazyce, ať už je jakýkoli. Ale to Fontana-Soukup ví a závěrem je ostatně smířlivější a s nadějí, snad až rozmarně dodává: „Česká kniha se schová i do tabletu a určitě přežije monzunovou dobu. Má na to i deštníky.“

Úvod ke knize napsal Karel Sýs a sám Mojmír Soukup je poměrně levicového smýšlení; má pro to četné důvody. Mimo jiné i ten, že žije v manželství s Ruskou s židovskými kořeny, jejíž tatínek (důstojník a lékař) byl zabit v poslední den války v Brně. „Byla to tragédie,“ jak vzpomíná – a hrdinova paní ji psychicky odnesla. Ale vychovala u nás právě dceru Světlanu, která vystudovala fyziku. Sám Mojmír Soukup má sestru v Kalifornii a bratra v Austrálii.

 

Ukázka

Alkohol

Pane řidiči, foukněte do balónku.

Máte dvě promile a velkou fantazii.

Příliš si popouštíte uzdu.

Věru, pane kapitáne, to je nemilé.“

 

Heslo dne

Heslo dne? Tomáš z Heslova.

Zítra: Karásek ze Lvovic.

Pozítří: Tě pic.

 

Kmeny v krajině

Podél cesty stojí kalvárie, vyvrácené

kamenné kříže. Čtrnáct božích zastavení

slouží člověku k rozjímání a odpočinku.

Platí zde, stejně jako jinde, prastarý zákon

přírody a zákon džungle.

Nikdo je netiskne. Litery přibývají.

Kmenů na zem spadlých se nedotýkejte!

 

Neviditelní hráči

Být viditelným a zároveň nečitelným,

to je umění dnešní politiky.

Procházíš sítem doby a měníš se

jako chameleón, každým dnem jsi jiný,

i přes ten ďábelský let. Každý den máš

novou identitu, novou kapotu. Jednou jsi

zelený, podruhé zmodráš. V barvách

jedné strany kopeš rohy.

 

V parlamentu a v senátu, sedí neviditelní

zástupci ctěných občanů. Hlasování

elektronické je odloženo! Program zdá se

čistý. Jde jen o technickou závadu.

Počítají se jen hlavy, pokud jsou stříbrné.

Program je kódován. Záleží, kdo je kdo

a kdo jde s kým, who is who a z jaké

strany přichází. Kdo s kým hraje golf.

 

Ivan Fontana: Verše vykládané ebenem. V edici Básně na sobotu vydalo nakladatelství Periskop. Příbram 2018. 172 stran