VÁCLAV HONS
(Za Petrem Skarlantem)
když jsem tě petře
potkával
v utajených uličkách
měl jsem vždycky
hebký pocit
že jsi můj pařížský
bratr
bývals
zvláštně ohleduplný
ale vyčinils mi
za některé verše
čtu si
tvá věnování
v hlubokém stesku
nemýlil ses
přestože
tvé společenské moře
znalo devátou vlnu
i já jsem
v arše předků trnul
i já po tvých
slovech
hvězdně blankytněl
i když jsem příliš
často věděl
že nevím
ta hudba
k závěrečnému
ohňostroji
kdy smrtka se fintí
i trochu bojí
i když kulaté razítko
to obdélníkové
melancholicky
oblítlo
jsi stále tu jsi
i když náš čas
zamířil do bezčasí