VÁCLAV HONS

(Za Petrem Skarlantem)

když jsem tě petře

potkával

v utajených uličkách

měl jsem vždycky

hebký pocit

že jsi můj pařížský

bratr

 

bývals

zvláštně ohleduplný

ale vyčinils mi

za některé verše

 

čtu si

tvá věnování

v hlubokém stesku

nemýlil ses

přestože

tvé společenské moře

znalo devátou vlnu

 

i já jsem

v arše předků trnul

i já po tvých

slovech

hvězdně blankytněl

i když jsem příliš

často věděl

že nevím

 

ta hudba

k závěrečnému

ohňostroji

kdy smrtka se fintí

i trochu bojí

i když kulaté razítko

to obdélníkové

melancholicky

oblítlo

 

jsi stále tu jsi

i když náš čas

zamířil do bezčasí