MILAN BLAHYNKA

Česká knižnice, přinášející „reprezentativní díla české literatury od počátků po současnost bez ohledu na občanskou, ideovou a literární orientaci autorů“, svým 96. svazkem BÁSNĚ (2. vydání, Nadační fond České knižnice a vydavatelství Host, Brno 2018, text edičně připravil a komentář napsal Petr Šrámek) znovu připomíná odkaz jedinečného a složitého básníka, jímž byl JOSEF KAINAR.

První vydání (2007) z Nakladatelství Lidové noviny jsem co recenzent propásl, a tak teď aspoň pár řádek ke druhému, nepozměněnému. Právě nyní je příležitost poznamenat, že chvályhodná zásada knižnice předkládat čtenářům co nejreprezentativnější knihy i moderních klasiků české poezie u nejednoho vynikajícího básníka koliduje s přirozeným očekáváním, že se čtenáři dostane dílo v celém rozsahu své složitosti a vývojových proměn.

A tak se podobně jako nad svazkem představujícím Konstantina Biebla bez sbírky Bez obav a více než nad ním vynořuje nad reedicí čtyř Kainarových sbírek v knize Básně otázka, zda nebylo možné ji rozšířit, a to aspoň o jednu sbírku s verši z padesátých let (Veliká láska, Český sen, Člověka hořce mám rád).

Chápu, že do vydání v Nakladatelství Lidové noviny nebylo možné žádnou sbírku z let 1950, 1953 a 1957 prosadit. Ale vzhledem k tomu, že většina básní v těchto sbírkách je po stránce básnické invence pozoruhodná, zařazení některé z těchto sbírek do rozšířeného svazku České knižnice, vydávané nyní v nakladatelství Host, zejména vložení agresivní Veliké lásky, by ukázalo, jak dramatickým vývojem Kainar procházel, jak dramaticky hledal své básnické možnosti, jak rozvinul umění básnického pamfletu a jak polemicky zasahoval do vývoje soudobé české poezie.

Vydání v nedokončených Vybraných spisech z let 1987-1990 (v Básních charakterizovaných eufemisticky jako „textově ne zcela spolehlivé“), kam se překotnému editorovi vloudila i jedna báseň Oldřicha Mikuláška, neobstojí. A spoléhat až na budoucí kritické vydání celého Kainara v zemi, kde se i souborné vydání jeho jediného básníka nobelisty prosazovalo s ukrutnými potížemi a prodlevami, to je pošetilost sama.