JIŘÍ JÍROVEC

Musíme se vypořádat s obdobím, které jistý Farský označuje za hnus a devastaci. Je třeba odstranit symboly tehdejší tyranie. Každá přejmenovaná ulice a zlikvidovaná socha se počítá. Je nutným, ale nikoli postačujícím krokem na cestě vpřed.

Kde vlastní síly nestačí, hledejme pomoc tam, kde jsme ukotveni. Pamatujme, že to byl francouzský vlastník cukrovaru v Hrochově Týnci, který za nás provedl špinavou demolici a vrátil nám hrdost nad tím, že se komunistická stavba přeměnila na brown field, ne-li přímo na zelenou louku.

Doba pokročila a tak ubývají průmyslové podniky, které by se ještě daly zlikvidovat.

Stále však máme zbytky komunistické architektury, předstíraného pozlátka na šedi života. Potíž je v tom, že skoro všechny jsou v soukromých rukách a právo na majetek je zaručeno.

Šikovný ministr kultury ovšem může uvolnit ruce vlastníků vyjmutím té které bolševické stavby z památkové ochrany. Dobrá věc se již podařila s hotelem Praha, Transgasem a třeba dojde i na Kotvu. Obchodní dům Máj by se také mohl poroučet, ale tam je zádrhel švédské účasti při jeho stavbě. K likvidaci se nabízí i obludná ukázka stalinské architektury, podbabský hotel Internacional.

Za úvahu stoji zbourání Nuselského mostu a nabubřelého Kongresového centra.

Zcela kriticky si přiznejme, že ještě nejsme z nejhoršího venku. Obrovské úsilí bude vyžadovat naplnění Havlova odkazu, vyjádřeného v jeho knize Letní přemítání. V ní, po způsobu géniů, zjednodušil budoucnost na síť rodinných domků, rozhozených mezi hospůdkami. Právě tam se jednou bude snoubit láska s pravdou a pivem. V rámci básnické licence, a možné i díky úpalu, zůstal mimo realitu.

Pokud jde o paneláky, tedy králikárny, je nutné postupovat krok za krokem. Nebude lehké vysvětlit občanům, že svoboda je důležitější než byt sám. Proto musí být poučení z krizového vývoje důkladné a předcházet akci buldozerů. Pak se již uvidí.

Potýkat se musíme i s dalším krutým dědictvím minulé éry, totiž s devastací krajiny. Například Vltavu je třeba vrátit do původního stavu, to znamená odstranit komunistické Slapy, Orlík a Lipno. Vypustit přehrady a vyhodit je do povětří – přesně v tomto pořadí. Jen tak se zámek Orlík opět majestátně vznese vysoko nad Vltavu a nebude vypadat jako zotavovna někde u rybníka.

Kdyby se podařilo odstranit jinou totalitní přehradu, totiž Štěchovice (1938–44), měli bychom zpět i pověstné Svatojánské proudy.

Zářivá budoucnost se vždy buduje na troskách minulosti. Čím víc trosek, tím víc záře. Jen se nebát, jak říkával TGM.