VÁCLAV PELCMAN

Tak nevím, když odešlu, co píši, jestli to neskončí v redakčním koši. To je samozřejmě úděl všech autorů, kteří si nechtějí nechávat své myšlenky jen pro sebe. Je těch úskalí mnoho: nabídka převyšuje poptávku, nedostatečná kvalita textů, obavy z revolučnosti textů (i v demokracii jsou tabu), ale i takové banální příčiny jako závist, ochrana přátel před nepříznivou kritikou. Je toho daleko víc, co by autora mělo odradit od tak bláhového úsilí proniknout všemi překážkami. Sečtělý autor by měl pak zejména váhat, protože zná jména, i když později slovutných autorů, kteří byli na tom podobně a také jen nemnozí zvítězili. Ale proč to nezkoušet stále znova, až se nějaké to místečko k otisknutí najde (většinou nenajde). Dnes, kdy píše každý kdo má počítač, se toho rodí až k zoufání, ale zdá se, že kvalitního podstatně méně. Kritici si raději vybírají díla, která je možno do úmoru chválit. Klasický názor hlásal, že jen kritika posunuje vývoj kupředu a ke kvalitě, ale kdo je ten, kdo dokáže rozeznat zrno od plev? Zkusím to v případě hodnocení detektivního románu autora již nežijícího Petra Zavadila (1968-2014) ZABILA JSEM aneb Otec Ignác na stopě politického zločinu, spoluautor námětu Štěpán Galbavý (nakladatelství Cosmopolis, 368 str.).

Obsah knihy je pro současnou českou vnitropolitickou atmosféru již několik let aktuální, tedy korupce, politikaření a mravní rozklad v zlaté stověžaté Praze. Investigativní (tedy většinou neomalený) novinář objeví propojení politiků z vedení města s velkou stavební firmou za účelem přednostního získávání městských zakázek. To jistě stačí; každý, kdo se jen trochu zajímá o vnitřní politiku, přestane dále číst. Zná stovky podobných afér zametených pod pověstný koberec. Takže něco méně známého. Díky zpovědi jisté ženy se dozví otec jezuita, zpovědník od Ignáce, že se měla stát vražda, ale jak zjistí, nestala se. Díky jeho důmyslu a jeho sestry u počítače v Itálii, a asi nějakých informací shůry, se vše objasní. Koho to zajímá, ať si to přečte, stojí to za to. Jak tuhý život má totalita, když ještě po asi třiceti letech stále řádí, to se může stát jen v demokracii. Když se do toho nyní dají i Piráti, tak se situace těžko zlepší. V ději se objevují auta s gangstery čekajícími ve tmě i za bílého dne (u kostela na Karlově náměstí), únos dítěte, temná zákoutí a další detektivní atributy a s dialogy zločinců, politiků a členů různých uměleckých a jiných agentur je to paráda. A Česká policie se ani příliš neukáže. Jen ti bývalí papaláši občas pro své kamarády něco zjistí, pozdrží a podobně. Je to jako nějaký překlad z anglosaské literatury. Pochopitelně nechybí něco ze sexu. Autor, nebo jeho spoluautor, občas „ujedou“ a do textu vyprávěče se jim vloudí žargon jejich postav. Asi bych toho našel více, ale je škoda to vypočítávat, doporučuji si to přečíst (ale knihu jen vypůjčit). Nakonec to nějak dopadne, dítě to přežije, hanebníci jsou odhaleni, porušené partnerské vztahy se jaksi porovnají. Je velká škoda, že geniální jezuita Ignác se vrátil do Španělska. Že už žádné kauzy k řešení nebudou?

Přestože bych to sám nenapsal ani tak, jak to je, nemohu se spokojit s tím, že bych ponechal bez hodnocení tuto knihu a spolehl se jen na vyjádření vydavatele na obálce knihy. Ale stejně, jak se říká, karavana (zisk) jede dál třeba do bažiny, protože po nás může přijít třeba ta pověstná potopa. Amen.