JAROMÍR PELC
Vrcholnou ukázkou (Lhotákova) kresebného pojetí je série čtyř set kreseb pod názvem Amerika, vzniklá na přelomu čtyřicátých a padesátých let, z nichž některé převedl i do olejomalby. Každý ze sta listů papíru je rozdělen do čtyř obrázků, ve kterých autor evokuje svou osobitou představu podoby i života země, v níž sice nikdy nebyl, ale jíž se obdivoval pro pitoresknost krajiny a zvláště velkoměst, jež mu svým technicistním uspořádáním naplňovaly jeho individuální vizi dokonalé průmyslové civilizace.
Tento jedinečný kreslířský soubor, nemající jinde obdoby, prohlížíme a „čteme“ v něm s dějovým rytmem listování v leporelu, vyprávějícím o všem možném a nikdy neupadajícím do nudného schématu.
Sama kresebná forma se u Lhotáka připodobňovala středověkým miniaturám s jejich bohatstvím epicky obsažných detailů ze sféry životních reálií. Odtud tato drobnokresebnost přecházela do umělcových obrazů malých formátů, jež v jeho malířském díle nápadně převažují.
L. H. Augustin (Luboš Hlaváček): Kamil Lhoták, Academia 2000, str. 268-269
Cyklus Amerika z roku 1951 tvoří čtyři sta kreseb formátu 9,5 x 8 cm, uspořádaných vždy po čtyřech na jednom listu hladkého polotuhého papíru, oříznutého na jednotný formát 24,5 x 19 cm. Listy jsou v pravém horním rohu autorem očíslovány arabskými číslicemi 1 – 100.
Souboru předchází kaligraficky vykreslený titulní list („AMERIKA. 400 obrázků. Nakreslil roku 1951 Kamil Lhoták“), a dále motto celého díla, citát z románu Sherwooda Andersona Tichý smích (vydání z roku 1927 v překladu J. Fastrové a A. Skoumala). Motto je napsáno v šesti řádcích psacím strojem a vlepeno na volný list, následující po listu titulním.
Za Lhotákova života vyšlo tiskem pouze osm listů z celého souboru, a sice v revue Světová literatura, ročník 1957, číslo 2, jako volný doprovod básně Carla Sandburga Dobré jitro, Ameriko (v překladu W. Beranové a J. Koláře). Tyto listy prošly tiskárnou, na jejich rubu je zřejmé grafikovo zakreslení a tiskárenské značky.
Z publikace ve Světové literatuře byl pořízen reprint na tenkém novinovém papíru (formát 24,3 x 17,9 cm), vložený do tužší obálky. Pro přední stranu této obálky vytvořil malíř dvě originální suché jehly „Železniční most“ (4,6 x 8,9 cm) a „Větrník a nádrž“ (4,6 x 7,8 cm). Reprint existuje pouze v několika málo exemplářích, na části z nich je použita první, na části druhá suchá jehla, signovány jsou tužku „K. L.“ Stylové pojetí těchto suchých jehel odpovídá spíše pozdějšímu období Lhotákovy grafiky, vznik reprintu lze tedy hypoteticky datovat na přelom padesátých a šedesátých let.
V roce 1981 se k listům, otištěným ve Světové literatuře, vrátila S. Bočková, která graficky upravila divadelní program ke hře Miloslava Stehlíka Lehárna (Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v Praze, premiéra 30. října). Přetiskla zde z časopiseckého otisku (nikoli z originálu) čtyři listy a ze tří dalších vyňala po jednom obrázku. Na tomto použití svého díla neměl autor žádnou tvůrčí účast.
Z rozhovorů s Kamilem Lhotákem, které jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech zaznamenal na magnetofonové pásky, vysvítá, že Ameriku chápal jako zpracování a revokaci téměř všech svých výtvarných námětů z éry Skupiny 42 a z tří let, následujících po rozpadu skupiny. Promísil jimi motivy ryze „americké“, inspirované často četbou poezie (zejména zakladatelské antologie Arnošta Vaněčka Američtí básníci, vydané roku 1929 a znovu v rozšířené reedici roku 1946, a také rukopisných překladů Walta Whitmana, na kterých tehdy pracoval a půjčoval mu je Jiří Kolář). Jako faktografický zdroj lze částečně předpokládat i dvojdílný cestopis Berty Ženatého Země pruhů a hvězd z roku 1927, který ve své lhotákovské monografii uvádí Luboš Hlaváček. Malíř sám se však o něm ve vzpomínkových rozhovorech nezmiňoval.
Pojetí kreseb jako sledu volných obrazů (asociací) má blíže k lyrické básni než k epice. Kamil Lhoták to v rozhovorech několikrát zdůraznil. Zároveň ale připomínal, že „je tam taky příběh“. Tím měl na mysli listy číslo 22, 77, 78 a 79, kde se nejprve objevuje muž-mafián v klobouku s charakteristickou krempou, jak si v anonymním davu vyhlíží dívku s pruhovaným límečkem. Později muž vychází ze svého suterénního bytu, zvoní u dveří, vtrhne k vyděšené dívce, zabije ji a bez povšimnutí opět mizí mezi chodci na ulici. O promyšlenosti příběhové vsuvky svědčí, že muž a dívka se poprvé objevují na listu číslo 22 a celé drama se odehraje až na listech 77, 78 a 79. Vzniká tak jakási osa, kolem které množina výjevů rotuje. Touto osou je konkrétní lidský osud, vystupující na kratičký čas z bezejmennosti.
Důležitá je kompozice obrázků na jednotlivých listech, řazených často do dvojic s významovým kontrapunktem (rozlehlé moře v protikladu k dětské lodičce v umývadle, chatrč a mrakodrap, pustota pouště a lidské mraveniště velkoměsta, dívka s chromou nohou a vytrénovaný hráč baseballu).
Toto mimořádné dílo završilo v mnoha směrech jak městskou, civilizační linii programu Skupiny 42, tak i duchovní souběh a spolupráci jejích členů (Lhoták – Kolář). Osud celého kompletu sta listů Ameriky není bohužel znám. Jeho dostupná část (69 listů) byla z iniciativy autora této stati poprvé zpřístupněna v pražské Numizmatické galérii ENA (vernisáž 14. října 2013). Péčí Evropské numizmatické asociace (ENA) a Spolku přátel Kamila Lhotáka (SPKL) vyšel i katalog s reprodukcemi všech známých listů. Výstava pokračovala v USA, nejprve na Generálním konzulátu České republiky v Chicagu, Illinois (vernisáž 25. března 2014), a poté v Anderson Gallery, Cadar Rapids, Iowa (vernisáž 14. dubna 2015).
V lednu 2018 se nechal Karel Sýs Amerikou inspirovat k cyklu dvojverší, která malířovu dílu dávají nový rozměr a podněcují k jeho svěží, alternativní „četbě“. Básnicky suverénní směs postřehů, moralit, rčení, evokací, odkazů na ten nebo onen artefakt Lhotákova světa, přísloví, nápadů, ozvuků, to vše podivuhodně souzní s Lhotákovým záměrem. I on se vyhýbal popisnosti, nechával fantazii, aby mu otevírala nové pohledy na jeden a tentýž předmět či jev. Sýs také po svém rozvinul a zvýraznil neverbální vtip nebo situační komiku, pro kterou měl Kamil Lhoták velký talent. Padesát listů z celku Ameriky vystavila pražská Knupp gallery (vernisáž 25. ledna 2018) a nákladem galerie vyšel katalog, v němž byla část kreseb poprvé publikována spolu se Sýsovými básněmi.
(Doslov ke knize)