VĚRA KLONTZA-JAKLOVÁ

Psal se rok 824

Arabské lodě se blížily k pobřeží

Chlap s drátěnou košilí na mnišské kutně

se slzami v očích nechal všechny odejít a pak se vrátil

Dveře sakristie vrzly jenom pro něj

Dýkou uvolnil prkno v podlaze

Hrábl do země

Z plátěného pytle vytáhl mešní pohár

Studeně září v jeho velkých dlaních

A ukrývá jej před zraky světa:

Nic není ztraceno

Jednou se pro tebe vrátím

 

Psal se rok 2010

Turisté surfují v zálivu

Dívka v tílku a pohorkách

s rozzářenýma očima

volá do mraveniště studentů

Zkušeně ví, že teď to přijde

Studeně lesklou čepel

Noří do letité země

V zaprášených dlaních drží stříbrný pohár

Zvedá jej před zraky světa:

Všechno je ztraceno

Přetrhla jsem kouzlo

Morituri me salutant.

Nezáviďte. Nejsem císař.

Moruturi me salutant.

Záviďte. Jsem archeolog.