ZDENĚK HRABICA

Vystoupení na prezentaci knihy Člověk (fotoportréty) v Evropském domě 4. 2. 2019

Kamarád, skvělý fotograf Karel Kestner ze Slaného – z již neexistujících kladenských hutí – pro svou fotografickou profesi mínil a konal, že lidské tváře nelžou. Čím jsou životem více prošlé, někdy i poseté vráskami, tím silněji promlouvají.

Slova mohou klamat, neřkuli dokonce lhát.

Před deseti lety jsem se spřátelil s čínským kolegou Cai Zhiyi, o třicet let mladším mužem, který se k nám přestěhoval, založil si u nás v Havlíčkově Brodě rodinu a mají v ní hudebního virtuóza, Čecho-Číňana Cai Yanga. Honzu.

Nyní se stal fotograf Cai Zhiyi mimořádným univerzitním profesorem Šanghajské polytechnické univerzity, přednáší na katedře umění a designu.

Asistoval jsem kolegovi, když se nám začaly před očima a před objektivem objevovat známé i neznámé tváře, poskvrněné i neposkvrněné. Bohulibé i tajemné, odvážné i bázlivé. Tváře demokraticky, liberálně smýšlející, optimistické; leč před námi defilovaly i obličeje novodobě lustrující a cenzorské.

Fotografický portrét (dříve častěji obraz) zachycuje tvář, lidský obličej, proměňující se v čase.

Zpodobňuje někoho, koho je nutno číst.

Ne vidět jedním pohledem, nelkat nad portrétem ani nad sebou, ale číst, jak zmiňoval Miroslav Horníček: „Číst v něm, protože ten tvor je živý, ten se pohybuje, ten se směje – ne třeba na tom obraze, ale jindy. A tak zdůrazňuji: fotografický portrét je nutno číst. Představit si toho člověka. Jak pláče, jak se směje, jak nadává, jak něco hledá a nemůže najít…“

Za hodně roků společné práce fotografa a novináře jsme toho byli oba mockrát očitými svědky.

I právě dokončená kniha Člověk (fotoportréty) vydaná plně na účet a náklady tvůrce, k níž jsem já přidal práci, to se nyní v konečném výsledku ukázalo jednou z největších předností edičního činu. Násobně potom v okamžiku, kdy objektivem zachycené tváře zjistily, s kým je právě ta jejich tvář v řadě.

Někdy bylo hodně radosti a veselí – stejně jako někdy bylo trochu smutno na českém dvorečku! Nezapomeňme, že je ještě u nás hodně lačných tváří, všemožně toužících rozhodnout o tom, koho je hodno postavit na piedestal, a po kom je zapotřebí hodit kamenem.

Proč právě ten a proč ne onen?

Jednadevadesát portrétů „člověka“.

Lidí slavných i zatracovaných, vyznamenávaných i ostrakizovaných, zdravě hrdých i mírně ješitných.

Hodně jsme oba v česko-čínském tandemu získali. Já jsem získal strašně moc, Cai je pro mne jiná filozofie. Stejně jako jsme často i něco ztratili. Čínskému kamarádovi na pražském Hlavním nádraží lapkové v nestřeženém okamžiku jednou o Vánocích, před Štědrým večerem – tam, kde se podle Švejka kradlo, krade a bude krást, ukradli fotoaparáty.

Policie České republiky případ odložila.

Jsme rádi tomu, že živé portréty nám i pomáhaly, všem jim děkujeme, že nezatracovaly sebe, jiné a ani nás.

Bez nich bychom nevydrželi. Ani žít ani pracovat.

Projezdili jsme stovky kilometrů za „tvářemi“ křížem krážem.

Portrét nelže a ani lhát neumí.

Rádi bychom, abyste v předestřené knize Člověk (fotoportréty) četli a hledali v ní a nalézali živé lidi.

Člověk je přece jenom člověk.

Někdy se domnívá, že právě on je největší gigant.

Čtěte pozorně v jeho portrétech.

Hledejte v každém z portrétů – Člověka.

P. S.

Velmi děkujeme panu europoslanci MUDr. Jiřímu Maštálkovi, Lucii Beštové, Emilu Hruškovi, že nám ve spolupráci se zdejším pražským Evropským domem (Eurocentrem) poskytli přístřeší, malé občerstvení, uvařili Caiův vysokohorský čaj k osvěžení a tím i důstojné pokřtění Člověka.

Děkujeme Tiskárně v Havlíčkově Brodě a všem tamním místním, že přiložili ruku k dílu.

Stvořili podmínky k našemu setkání, k prezentaci knihy. Nikdo jiný nám nic takového nenabídl.

V zemi pod Řípem se nic neututlá, pravda ve tvářích se nám nakonec vyjevila.

Ti, co na počátku slibovali pomoc, nepomohli. Vadily jim v knize některé kontroverzní osobnosti. Veřejně se však k jejich pojmenování neodhodlali. Nebo se na hony vzdálili pravdě. A možná, že ani ne! Po celý svůj život jsem i já kontroverzní, snad ne příliš nóbl – a jiní snad ano?

My jsme práci konali a konáme pro radost nás všech.

Vám všem, kdož jste nám vyšli pozitivně vstříc, se klaníme! Tisíceré díky!

Slova nemusí být vždy potvrzením pravdy; fotoportrét však skoro vždy.