MICHAL ČERNÍK

Uklízeč

Na lesní cestě ležela

hromádka holubího peří a křídla

Před chvílí se tu odehrála

tragédie malého života

kterým se nasytil život silnější

Prudký vítr rozfoukával peří

a když jsem se vracel po stejné cestě

bylo uklizeno

 

Gejzír

Trpělivá voda konečně našla

hluboko v zemi průrvu

aby mohla vytrysknout na povrch

a sytila se světlem

 

Tak jako víra

Tak jako láska

Tak jako život

a všechno co milujeme

 

Jedna podoba štěstí

Vlastnit jen tolik věcí

které skutečně potřebuješ

a které máš rád

Pak už nic

 

Pak pocítit bezhraničnost míru

velkého jako nebe

kterému vládne švitoření vlaštovek

Pak víš co je štěstí

 

Mana

Nepsal bych verše

kdyby se měly stát plevelem

nepsal bych je kdyby v některých slovech

nebyla zrna života

 

Noční chvilka poezie

Tma si pro nás vymlčela chvilku

Z dětství přišlo jen to krásné

Společně jsme slova rozsvítili

a ten poslední je potom zhasne

 

Metamorfóza domu

Jsem pouhou cihlou

a spolu s jinými

držím dům

 

Kdosi uvnitř mne zadýchává

a já mu odpovídám

tlukotem srdce

 

Metamorfóza pole

Jsem pouhou hrstí hlíny

a spolu s jinými

tvořím pole

 

Kdosi mne zjara zaseje

a já se mu v srpnu

pokloním zralým klasem

 

Metamorfóza hvězdy

Jsem pouhou hvězdou

a spolu s jinými

rozsvěcím tmu

 

Kdosi zezdola mne pozoruje

a šeptá si: Sviť má hvězdo

a mému životu dej svůj jas!

 

Metamorfóza ohně

Hořím plamenem

Čím více přikládáte chrastí a dříví

tím více jsem živý

Nedám si lehnout popelem

 

Metamorfóza bytí

Ty přece nechceš zastavit padající listí

Jsi slovo které si žádá

čas příští

 

Ve včerejším dni tě nikdo nečeká

Jsi lidský dech který si žádá

tělo člověka

 

Metamorfóza cesty

Na konci cesty se brodím

hlubokou závějí

a jiná cesta se už odvíjí

z mých šlépějí

 

Na konci cesty tma zrušila

zbytek dne

Nezabloudím

Cesta domů vede skrze mne

 

Jako letní sníh

Co je důležitější nežli zdraví a štěstí?

Holubice míru jsme vypustili do kraje

a jejich bílé peří se snáší jako letní sníh

Brzy roztaje

 

Chvilka blaženosti

V poli si králíček hopsá

vesele si hopsá dokola

Nakonec k obloze vzlétne

v pařátech sokola

 

Mlčení

Jaro nás zapomnělo

mládí si už nevzpomíná

a oblázkům v hlíně je zima zima

 

Sedíme na břehu potoka

a co bychom si říkali slovy

voda to všechno za nás poví

 

O svobodě jinak

Z jara řeka touží po svobodě

ničivou sílu uděluje vodě

 

Vysílí se za pár dní

spoušť nechá za svou povodní

 

Lehce

Slunce mi vstřícně svítí

modré nebe mám na přikrytí

pod hlavou polštář země

a je mně příjemně a jemně

 

Pozdravení

K stáru si vážíš toho co máš

Pochopil jsi smysl obyčejných věcí

Vidíš jasněji

a jen to podstatné

 

Dneska jsem na keři ptačího zobu spatřil větvičku

Bylo bezvětří a mávala na mne

jako na starého známého

Taky jsem na ni zamával

 

Vlastnictví

Jako pustině

která touží po stromech

Jako balónku

kterému uniká lidský dech

Přesně tak se mi daří

a pořád toužím a pořád chci

Jsem vlastníkem stáří

které je vědoucí

 

Melancholický song

To bylo kdysi dáno

a možná ještě dřív

kdy jsem býval nejvíc živ

 

Šeptala mi krásná paní Lež:

Chlapče raduj se a vesel se

a staroby se střež

 

To bylo kdysi dáno

a možná ještě dřív

kdy jsem býval nejvíc živ

 

Šeptla mi krásná paní Lež:

Chlapče obdařen jsi výsadou

že nezemřeš

 

Po obloze plula oblaka mých snů

a vítr je rozfoukával

i ten poslední se rozplynul

 

Napomenutí

Noži nedokazuj mi

když krájím zeleninu

nedokazuj mi

že mne umíš říznout do krve

 

Trávo nedokazuj mi

když jsem tě zasel

nedokazuj mi

že můžeš růst i na mém těle

 

Ohni nedokazuj mi

když jsem tě zažehl

nedokazuj mi

že budu tvůj popel

 

Jen tak

Kráčím si ulicí

a nevím sám

proč se tak šťastně usmívám

Takový úsměv přátelé přeji i vám

 

Nezvěstní

Kampak zmizeli vrabci

ti proletáři ta ptačí chudina?

Možná odlétli na jinu štaci

A koho to zajímá?

 

Prostě zmizeli vrabci

ti proletáři ta ptačí chudina

Možná v nebi našli jinou práci

Skončila epocha a nová začíná

 

Dočasnost

Vinen jsi už jen tím

že nahlas přemýšlíš

I pokácený dub ví že jeho porážka

je dočasná

a příští rok na jaře z pařezu

vyžene zelené proutky

 

Závan

Stromy milují vítr

Tehdy promlouvají

Tehdy jim nasloucháme

 

A ty jsi jedním z listů

a dychtivě čekáš

na závan větru

 

Znamení zázraku

Roky prchají jako vyděšené laně

Nemyslím na svůj příští život

nevěřím na něj

 

Vyhlížím nějaké znamení zázraku

a spatřuji lípu

jak se nadechuje až k oblakům

 

Neviditelný

Díváš se do nebe

a slyšíš jen skřivaní zpěv

Díváš se na louku

a slyšíš jen cvrlikání cvrčků

Pak zavřeš oči

Přesně tak chceš být slyšitelný

 

Nezvaný host

Tma vešla bez klepání

tiše jako myš

Pozveš ji ke stolu

a rozsvítíš

 

Nepatrnost

K večeru mne slunce

ohmatává světlem

Chce mne zvěčnit

Přes noc mne zapomene

 

Souvislosti

Ti co se pasovali na bohy

hroby nám naházeli pod nohy

Překročili jsme je

Nad hlavami nám prolétají velké děje

 

Pohádka o sedmihláskovi

Z pohádky k nám slétl sedmihlásek

zaťukal na okno zda smí

V zobáčku držel zlatý klásek

v noci nám každou tmu rozetmí

 

Očista

Jednou k nám přiběhne štěňátko

a nenechá nás bez radosti

Ochočí si nás a zbaví dospělosti

a zas budeme průzrační a prostí

 

Pozdní návrat

Večer se v lese stmívá mnohem dřív

Najednou cesta spěchá domů

aby nezbloudila

Tvým srdcem tluče na dveře

 

Průzračnost

V trávě se rozsvítily pampelišky

Sdělily slunci že není samo

Miluji takové ráno

Svět který se narodil z dětské knížky

 

Náhradní nebe

Vejdu se do tvé hrudi

říká mi nebe

a já mu odpovídám:

Mám svoje nebe

 

Budu tvé nebe hlídat

říká mi jestřáb

a já mu odpovídám:

Na mém nebi bdí skřivan

 

Pečeť

Životem vrženi proti smrti

jako hrst prachu

neseme oheň

 

Neptám se po smyslu lidského konání

Jsem odpovědí

a tvořím většinu

 

Přiznání

Co životem obdaříme

to odsoudíme k smrti

Chtěli jsme být silnějšími

nežli jsme

 

A co je silnějšího nežli smrt?

Dítě se neptá a raduje se

O jeho radost se opírám

a nejsem sám a nejsem sám