MICHAL ČERNÍK
Uklízeč
Na lesní cestě ležela
hromádka holubího peří a křídla
Před chvílí se tu odehrála
tragédie malého života
kterým se nasytil život silnější
Prudký vítr rozfoukával peří
a když jsem se vracel po stejné cestě
bylo uklizeno
Gejzír
Trpělivá voda konečně našla
hluboko v zemi průrvu
aby mohla vytrysknout na povrch
a sytila se světlem
Tak jako víra
Tak jako láska
Tak jako život
a všechno co milujeme
Jedna podoba štěstí
Vlastnit jen tolik věcí
které skutečně potřebuješ
a které máš rád
Pak už nic
Pak pocítit bezhraničnost míru
velkého jako nebe
kterému vládne švitoření vlaštovek
Pak víš co je štěstí
Mana
Nepsal bych verše
kdyby se měly stát plevelem
nepsal bych je kdyby v některých slovech
nebyla zrna života
Noční chvilka poezie
Tma si pro nás vymlčela chvilku
Z dětství přišlo jen to krásné
Společně jsme slova rozsvítili
a ten poslední je potom zhasne
Metamorfóza domu
Jsem pouhou cihlou
a spolu s jinými
držím dům
Kdosi uvnitř mne zadýchává
a já mu odpovídám
tlukotem srdce
Metamorfóza pole
Jsem pouhou hrstí hlíny
a spolu s jinými
tvořím pole
Kdosi mne zjara zaseje
a já se mu v srpnu
pokloním zralým klasem
Metamorfóza hvězdy
Jsem pouhou hvězdou
a spolu s jinými
rozsvěcím tmu
Kdosi zezdola mne pozoruje
a šeptá si: Sviť má hvězdo
a mému životu dej svůj jas!
Metamorfóza ohně
Hořím plamenem
Čím více přikládáte chrastí a dříví
tím více jsem živý
Nedám si lehnout popelem
Metamorfóza bytí
Ty přece nechceš zastavit padající listí
Jsi slovo které si žádá
čas příští
Ve včerejším dni tě nikdo nečeká
Jsi lidský dech který si žádá
tělo člověka
Metamorfóza cesty
Na konci cesty se brodím
hlubokou závějí
a jiná cesta se už odvíjí
z mých šlépějí
Na konci cesty tma zrušila
zbytek dne
Nezabloudím
Cesta domů vede skrze mne
Jako letní sníh
Co je důležitější nežli zdraví a štěstí?
Holubice míru jsme vypustili do kraje
a jejich bílé peří se snáší jako letní sníh
Brzy roztaje
Chvilka blaženosti
V poli si králíček hopsá
vesele si hopsá dokola
Nakonec k obloze vzlétne
v pařátech sokola
Mlčení
Jaro nás zapomnělo
mládí si už nevzpomíná
a oblázkům v hlíně je zima zima
Sedíme na břehu potoka
a co bychom si říkali slovy
voda to všechno za nás poví
O svobodě jinak
Z jara řeka touží po svobodě
ničivou sílu uděluje vodě
Vysílí se za pár dní
spoušť nechá za svou povodní
Lehce
Slunce mi vstřícně svítí
modré nebe mám na přikrytí
pod hlavou polštář země
a je mně příjemně a jemně
Pozdravení
K stáru si vážíš toho co máš
Pochopil jsi smysl obyčejných věcí
Vidíš jasněji
a jen to podstatné
Dneska jsem na keři ptačího zobu spatřil větvičku
Bylo bezvětří a mávala na mne
jako na starého známého
Taky jsem na ni zamával
Vlastnictví
Jako pustině
která touží po stromech
Jako balónku
kterému uniká lidský dech
Přesně tak se mi daří
a pořád toužím a pořád chci
Jsem vlastníkem stáří
které je vědoucí
Melancholický song
To bylo kdysi dáno
a možná ještě dřív
kdy jsem býval nejvíc živ
Šeptala mi krásná paní Lež:
Chlapče raduj se a vesel se
a staroby se střež
To bylo kdysi dáno
a možná ještě dřív
kdy jsem býval nejvíc živ
Šeptla mi krásná paní Lež:
Chlapče obdařen jsi výsadou
že nezemřeš
Po obloze plula oblaka mých snů
a vítr je rozfoukával
i ten poslední se rozplynul
Napomenutí
Noži nedokazuj mi
když krájím zeleninu
nedokazuj mi
že mne umíš říznout do krve
Trávo nedokazuj mi
když jsem tě zasel
nedokazuj mi
že můžeš růst i na mém těle
Ohni nedokazuj mi
když jsem tě zažehl
nedokazuj mi
že budu tvůj popel
Jen tak
Kráčím si ulicí
a nevím sám
proč se tak šťastně usmívám
Takový úsměv přátelé přeji i vám
Nezvěstní
Kampak zmizeli vrabci
ti proletáři ta ptačí chudina?
Možná odlétli na jinu štaci
A koho to zajímá?
Prostě zmizeli vrabci
ti proletáři ta ptačí chudina
Možná v nebi našli jinou práci
Skončila epocha a nová začíná
Dočasnost
Vinen jsi už jen tím
že nahlas přemýšlíš
I pokácený dub ví že jeho porážka
je dočasná
a příští rok na jaře z pařezu
vyžene zelené proutky
Závan
Stromy milují vítr
Tehdy promlouvají
Tehdy jim nasloucháme
A ty jsi jedním z listů
a dychtivě čekáš
na závan větru
Znamení zázraku
Roky prchají jako vyděšené laně
Nemyslím na svůj příští život
nevěřím na něj
Vyhlížím nějaké znamení zázraku
a spatřuji lípu
jak se nadechuje až k oblakům
Neviditelný
Díváš se do nebe
a slyšíš jen skřivaní zpěv
Díváš se na louku
a slyšíš jen cvrlikání cvrčků
Pak zavřeš oči
Přesně tak chceš být slyšitelný
Nezvaný host
Tma vešla bez klepání
tiše jako myš
Pozveš ji ke stolu
a rozsvítíš
Nepatrnost
K večeru mne slunce
ohmatává světlem
Chce mne zvěčnit
Přes noc mne zapomene
Souvislosti
Ti co se pasovali na bohy
hroby nám naházeli pod nohy
Překročili jsme je
Nad hlavami nám prolétají velké děje
Pohádka o sedmihláskovi
Z pohádky k nám slétl sedmihlásek
zaťukal na okno zda smí
V zobáčku držel zlatý klásek
v noci nám každou tmu rozetmí
Očista
Jednou k nám přiběhne štěňátko
a nenechá nás bez radosti
Ochočí si nás a zbaví dospělosti
a zas budeme průzrační a prostí
Pozdní návrat
Večer se v lese stmívá mnohem dřív
Najednou cesta spěchá domů
aby nezbloudila
Tvým srdcem tluče na dveře
Průzračnost
V trávě se rozsvítily pampelišky
Sdělily slunci že není samo
Miluji takové ráno
Svět který se narodil z dětské knížky
Náhradní nebe
Vejdu se do tvé hrudi
říká mi nebe
a já mu odpovídám:
Mám svoje nebe
Budu tvé nebe hlídat
říká mi jestřáb
a já mu odpovídám:
Na mém nebi bdí skřivan
Pečeť
Životem vrženi proti smrti
jako hrst prachu
neseme oheň
Neptám se po smyslu lidského konání
Jsem odpovědí
a tvořím většinu
Přiznání
Co životem obdaříme
to odsoudíme k smrti
Chtěli jsme být silnějšími
nežli jsme
A co je silnějšího nežli smrt?
Dítě se neptá a raduje se
O jeho radost se opírám
a nejsem sám a nejsem sám