VĚRA BERANOVÁ

Uvozovky zde nejsou zvoleny náhodně. Právě v nich je obsažen zásadní problém či otázka. Představuje tvorba laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého současné mladé výtvarné umění? Cena se letos uděluje již po dvacáté deváté a je definována jako „nejprestižnější české ocenění za mimořádně výraznou tvorbu v oboru výtvarného umění pro autory do 35 let“. Vítěz získává odměnu 50 000 Kč, 100 000 Kč na uspořádání výstavy a katalogu a šestitýdenní studijní pobyt v New Yorku. Uděluje se také Cena diváků, na které se podílí periodikum Reflex. Už jen výčet organizátorů, sponzorů jistě budí očekávání významných uměleckých počinů, navzdory, či možná právě proto, že právě letos se tato cena setkala s řadou velmi negativních recenzí.

Iniciátorem založení ceny byl v roce 1990 Theodor Pištěk se souhlasem Jindřicha Chalupeckého. Tato osobnost nebyla vybrána náhodně, ale jako dlouholetý představitel tvůrčího přístupu k chápání, posuzování, hodnocení dobového výtvarného umění se znalostí a kontakty na světovou výtvarnou produkci. Ve své době žil v přímé návaznosti na současnou tvorbu, a to nejen výtvarnou. V jeho textech se jako červená nit táhne přesvědčení o svébytnosti, ale v podstatě zodpovědnosti tvůrce k vlastnímu umění, stejně tak jako k těm, kdo jej vnímají. Tím se samozřejmě vymezuje, a to velmi ostře, proti nějaké služebnosti umění.

Chalupecký, když obecně uvažuje o uvědomění si světa, vidí jej právě v umění, v jeho smyslu. Není mu cizí kategorie krásy, která se právě dnes považuje v rámci současné tvorby a teorie téměř za sprosté slovo. Je asi na místě, právě v souvislosti s udělováním jeho ceny, si právě jeho odkaz připomínat: „Omámení a oslnění, jemuž říkáme krása, jež nám umění dává, dokonce štěstí, jež při něm prožíváme, je pak nejspíš pocit, že jsme na chvíli dosáhli ve svém vědomí oné úhrnnosti jsoucna.

Je samozřejmé, že v umění nikdy nešlo jen o krásu, jak to věděl a prosazoval i J. Chalupecký, ale přesto se tato základní estetická kategorie nedá a nesmí z našeho pohledu, tvorby, hodnocení vytratit.

Jistě nás dnes napadne, jak se vyrovnávají současní laureáti Chalupeckého ceny s tímto odkazem?

V úvodu jsme si položili otázku, jaký je tedy současný výtvarný projev, na první pohled reprezentovaný laureáty této „prestižní“ ceny. Vypůjčíme-li si jeden z radikálních pohledů, můžeme se ptát: Je právě tento výtvarný projev obrazem současného, tedy dobového umění počátku 21. století? Za mnohé můžeme citovat i dosti ostrá slova Vladimíra Franze: „…stále banálnější recyklovanější nuda a prázdnota. Skvělý byznys pro citové mrzáky napojené na nejrůznější finanční toky…

Každá úvaha by měla směřovat k optimistickému konci. Tak tedy jistě můžeme s klidem napsat, že Chalupeckého cena nemusí a není vyčerpávajícím obrazem současné mladé výtvarné tvorby.