MARTA DROBNÁ

Z adventního recitálu Bohumily Sarnové v Městské knihovně v Jihlavě. Z více než šedesáti navýsost spokojených návštěvníků vzešel i dopis jedné z účastnic zdařilého večera.

Vážená (ano, vážená – a přesto mám pocit, že toto oslovení není dost výstižné…), milá paní Bohunko,

pokolikáté už s Vámi prožívám období adventu? Jistě i díky Vám si začínám uvědomovat jeho význam a výjimečnost. Dostihový způsob naší doby není příznivě nakloněn jeho pokojnému prožívání, o to cennější a intenzivnější je zážitek z Vašeho recitálu. Paní Bohunka, znovu výjimečná, se šarmem a jiskrou sobě vlastní… Na Vašem recitálu si kromě jiného uvědomuji, že všechno je, jak má být… Nikoli bojová nálada drsnější části lidstva, spíše mám na mysli náš, i můj malý mikrosvět, kdy se mohu zúčastnit, prožívat, radovat se, uvědomit si, že je fajn, že mám maminku, syna, partnera, spřízněné duše… Karel May – moje parketa a pravidelná četba, Jules Verne – nadčasovost a dobrodružství, Jan Skácel, kterého jste zmínila v souvislosti s Gabinkou Vránovou, jubileum naší vlasti, náš první pan prezident, také zmínka o milé „Dvojce“, opravdu umíte zahrát přímo mistrně na notu posluchače, k tomu Vaše obrazy a samozřejmě paní Michálková a pan Podškubka – Vaši sestavu jsem vnímala jako živý obraz, a když zazněla Alžbětínská serenáda ozvláštněná vybrnkáváním části melodie, tak jsem si přála, aby tenhle večer nikdy neskončil.

Posadila jsem se vedle pana malíře, kterého si velice vážím, a který při setkání s Vámi nechybí. A „jak se tak dívám“, drcena umělci ze všech stran, jejich královnou jste Vy! Vaše vzpomínka na papírového anděla u tetičky byla křehká a kouzelná. Znovu se skláním před Vaší mateřštinou, před výslovností, projevem vyrovnaným a suverénním, nikoli ve smyslu nabubřelosti a pýchy – naopak, ve skromnosti avšak jistě a přesvědčivě. A moc krásně jste „zpívala v dešti“. Opětovně vtažena do atmosféry Vašeho podání jsem ani nechtěla věřit, že večer končí a jen a jen díky bontonu, který jsem nesměla narušit, jsem netleskala a neskandovala a neprosila o přídavek.

Na závěr krásného večera jsem postála u morového sloupu, před nímž se odehrává narození Ježíška a klanění králů. Na tomto místě jsem nechala doznít svoje dojetí a pak se vypravila do náruče pozdního všedního večera, vlastně nevšedního, adventního…

Děkuji Vám za nezapomenutelný a nenahraditelný zážitek, za Váš čas, který věnujete přípravě našich setkání, za vše, co konáte s láskou a naplno. Děkuji také Vašemu panu manželovi a rodinnému zázemí, silnému zdroji Vaší inspirace…

Mám Vás ráda, paní Bohunko, ať při Vás stojí Andělé nejen o Vánocích!