ROSTISLAV OPRŠAL

(za Josefem Šimonem)

 

Černá magie poezie

je jako Kirké

čarodějka trýzně

klovající kos na černé túji

slovo které pod kůži se vpije

tak přece vypadá

tak křičí

v srdci pocit žízně

a dvanáct modrých taktů které se v ní opakují

 

Bílá magie poezie

jako nevěsta

a za ní

bílá vlečka Halleyovy komety

z které

padají hvězdy jako

vystřílené konfety

vystříhané z kosmických krajek

horký protonový vítr tiše vane

asfaltové pírko darované

tápajícímu Ikarovi

taje

 

Och, naše madam Poezie!

Ty krásná děvko Poezie!

Někde v hrudi Keith Moon

vykopává velkým bubnem

zpěv

ochraptělý

přerývaný v dechu

černý

vraní

poslední vítr s tělem škubne

na kameni ztuhne asfaltová krev

 

Žít s křídly

je nejlepší způsob

umírání