MARTA URBANOVÁ

Eutanazie

Tak na co čekáme! To promluvil

nejstarší australský vědec David Goodall

na klinice v Basileji ke své rodině,

kterou ta chvíle proměnila v sousoší bolesti.

Zatímco za dveřmi slyšel Beethovenovu

9. symfonii, chystal se na cestu delší

než 18 000 kilometrů, kterou podstoupil,

aby vlády zemí,

které ve válkách vraždí miliony nevinných

povolily jednomu přestárlému člověku zemřít.

Středověk

Pomysleme na středověk

takový otrok neměl nic

a byl majetek

Podmínka

Kdybychom si měli brát příklad

z Anglie začátkem devatenáctého století

kam bychom zloděje vyváželi?

Už není volný žádný ostrov

Snad Antarktida nebo

nějaký ledovec u severního pólu

kterým by připlouvali do teplejších krajin

K rovníku

Čas bez páry

 Jedu metrem na nádraží

supící párovku už slyším

s chvostem černých sazí

Kola do kolejnic buší

kouř jisker padá do oken

a chumel čerstvých studentíků

samý smích na dřevěných lavicích

s proviantem od rodičů

jízdenkou v kapse kabátku

život teprve v začátku

Kola buší do kolejnic

vyhlédnu z okna, nádraží se rozjíždí

v protisměru

mrak páry obestřel Annu Kareninu

padla mu do náruče

Tečeme v proudu koridorem

eskalátorem na své nástupiště

A na peróně nikde nic

žádná pára a žádný kmet

jen žlutý sličný RegionJet

Stopy zmaru

Pláže nebývají lákadlem sebevrahů

i když není snadnější cesty

jejich stopy v písku

zahladí první vlna

a pak už nic

Jen kolébka dětství

Chléb a hry

Hovím si na balkoně a koukám do nebe,

kolem hřbety střech v odpoledních stínech.

Nikde život zeleně, jen v úpatí ulic,

z oken činžáků zvuk televizorů.

Princ Harry si bere Meghan,

miliarda na lesk monarchie.

Davové šílenství za krásou, mocí, láskou.

Nikde není záruka štěstí.

Náhle do mého zorného úhlu pluje

největší komerční vzducholoď,

nese se nad městem tiše bez křídel a zvuku motorů,

opisuje velký kruh a míří do Letňan.

Panem et cirenses – chléb a hry,

pro přízeň lidu k vlastním účelům.

Kamikadze

Nehlásili se jich desítky, stovky, ale tisíce.

Výcvik jen pár hodin.

Pramen vlasů a ustřižený nehet,

poslední slova rodině.

Uvázali si bílý šátek kolem krku,

pod koženými leteckými přilbami

hačimaki, pruh látky kolem hlavy.

Konečně kalíšek saké a sušenou sépii,

poslední krabici s jídlem,

před odletem jim kabinu zašroubovali.

Pro jistotu.

Aby mozek, symbol fanatického sebeobětování,

v poslední vteřině neselhal.

Úměrnost

Vlny narážejí na břeh v pravidelném rytmu

rozstřikují se v bílých sprškách

končí v písku

ale moře neubývá

vody na planetě je stále stejně

ve všech skupenstvích

její mírka má tutéž rysku po staletí

nedá se zničit ani uměle vyrobit

Kdyby tu byla jistá možnost změny

lidé by si s ní už poradili

ke své záhubě

Spravedlnost

Láska je dar

daný sám sobě

A spravedlnost?

Je jen slovo

pod nímž si

lze představit váhy

jejichž jazýček

se neustálí v rovnováze

Enola Gay

Zdálo by se, že dívčí jméno

ale bylo to jméno ženy, matky

Čerstvá barva písmen řvala do noci

na trupu bombardéru B-29

před vzletem na ostrově Tinian

Kapitán Tibbets nalétal nad Hirošimu

konal svou povinnost

ukončit válku, skončit utrpení

těch nevinných