Laudatio na Jiřího Hastíka

Hledáme-li to podstatné, pravé konstanty životního a uměleckého běhu malíře a nejen malíře Jiřího Hastíka, můžeme je najít ve dvou výchozích bodech. Jeden je výtvarný, jako středobod jeho životního putování. Záměrně říkám putování, protože se jedná o putování výtvarníka, který konfrontuje svou uměleckou představu s tou za plotem domova.

Přehled mimoolomouckých poutí Jiřího Hastíka je doslova nekonečný. Každý z nás se mnohokrát poučil, že právě konfrontace nám otevírá oči. S tím souvisí jeho stále trvající snaha srovnávání a tím nadhledu na svou výtvarnou práci s prací domácí a zvlášť tou zahraniční.

Druhý výchozí bod jeho životního a uměleckého běhu vychází z bytostné potřeby teoretického, ale také básnického myšlení a konání.

Jiří Hastík, malíř, kreslíř, grafik, grafický designér, autor realizací v rámci užitého umění, monumentální tvorby, kurátor, výtvarný teoretik, autor uměleckých textů, filozofických sentencí, milovník koček a pohledů do kraje. Studoval střední školu v Košicích, architekturu v Bratislavě. Absolvoval v roce 1974 Katedru teorie a výtvarné výchovy Filozofické fakulty UP Olomouc.

Charakterizovat Hastíkův výtvarný výraz je nesnadné a nejednoznačné. Probíráme-li se jednotlivými etapami jeho tvorby, těžko se sjednotíme na jednotném tématu, uzavřené formě. To, co bychom mohli podtrhnout jakožto charakteristické je hledání nového, jiného, nikdy ne laciného, povrchního. Již pro ty nejstarší oleje z počátku 60. let je typická barevná hmotnost, demonstrovaná v relativně reálné krajině. I v další tvorbě hraje barva svou roli, i když je mnohem tlumenější. Pro výtvarnou etapu konce 70. let je charakteristické zpodobňování tváře či postavy, vyjadřující dramatičnost situace (Homo series, Pohřeb). Tvář se stává stále méně konkrétní, umělec využívá například koláže (Autoportré).

Postupně, jak běžel čas, se stává Hastíkova tvorba stále úspornější, barevně však stále důraznější, tak například velkoformátová plátna (Vino rosso nebo Modrý týden).

Pro pochopení Hastíkovy výtvarné tvorby nám bezesporu otevřou cestu jeho teoretické úvahy.

Například když vysvětluje svou vlastní tvorbu:

„Dříve jsem se snažil figury a věci na obraze organizovat tak, aby evokovaly pocit optické zkušenosti a zvykové logiky. Pak mne ovládla myšlenka, že to všechno je příliš chtěné, že je to vlastně lež. Řád obrazu, který nás přestupuje nelze spoutat jakýmsi aranžmá, neboť je výrazem zvláštních vztahů.“

Umění pak vidí takto:

„Umění samo o sobě smysl nemá. Stejně tak jako jej nemá kterákoliv věc denní potřeby. Umění je ryze lidskou potřebou. Je oporou a potvrzením naší identity. Je svědomím té které doby a součástí našeho kulturního vědomí. Smysl umění je v jeho poslání.“

Hastík pak vystihuje podstatu umění:

„Je nejpravdivější ze všech lží. Je určitě pravdivější než obecně přijímaná pravda, jelikož se týká velmi širokého spektra jevů.“

Shrnout v několika řádcích jen to podstatné, to na první pohled měřitelné, staví před toho, kdo se o to pokusí, těžko řešitelný problém. Pokusme se tedy v jisté zkratce postihnout všechny oblasti tvůrčího života Jiřího Hastíka. Jeho činnost organizační, spolková, skupinová, která vždy měla a má podobu silné angažovanosti, se v současnosti soustřeďuje na Unii výtvarných umělců Olomoucka, na Kunstkreis 24 Wien, Ars Communicat-Verein für zeitgenossische abstrakte Kunst Linz, a také na Kunstlergruppe Sesle Sien.

Uvedu i jeho konkrétní výstavní činnost: uskutečnil více než 50 samostatných výstav, například ve Vídni, Praze, Olomouci, Stuttgartu, Šumperku, Salcburku, Krakovu, na Svatém kopečku u Olomouce, Prostějově a dalších místech. Účastní se společných výstav již od roku 1973 – a právě v současnosti likviduje jednu pražskou.

Jeho tvorba je zastoupena ve veřejných a soukromých sbírkách doma a v zahraničí. Hastíkovu tvorbu najdeme také ve veřejném prostoru, například domovní znamení 2009 Olomouc, skleněná plastika Memory 2013 a další.

Je autorem řady katalogů, spoluautor knižních publikací, například Kresba a grafika v Olomouckém kraji 2016, Sochařství v olomouckém kraji 2012, Figurální tvorba umělců Olomouckého kraje a další. Bohatá je jeho kurátorská činnost doma i v zahraničí.

V úvodu jsem upozornila na základní body Hastíkova životaběhu. Tím druhým, jak jsme uvedli, je jeho básnická tvorba.

News

admirál, generál

president, disident

premiér, diplomat

narkoman, homosexuál

foyer, technokrat

císař, král

pop music star

milionář, liberál

utopista, humanista

demokrat, utopista

v uších zní

automat svět

Otázka

mám na to abych pochopil

kým někdy mohu být

mám na to abych nepochopil

kým nikdy nemohu být

mám na to abych pochopil

že nikdy nepochopím

kdo jsem

Závěrem, pro ty, kteří dočetli až do konce našeho krátkého zastavení, jedna z Hastíkových myšlenek, která jistě může inspirovat každého z nás: „Někdy je těžké ustát jakýsi nulový bod, kdy o věci víte tolik, že to nedokážete vyjádřit.“

VĚRA BERANOVÁ