MIROSLAV VEJLUPEK-ČERCHOVSKÝ

I ta nejkrásnější báseň říká, co dávno vím. / Báseň není život. / Je v pořádku, když končí nádechem.

M. Děžinský: Chtěl bych dnes přijít do veselého domu

Za sbírku básní OBCHÁZENÍ OSTROVA (brněnským Hostem vloni vydanou) získal celkem nedávno cenu Magnesia Litera 2018. Překládá z angličtiny a je znám zejména čtenářům časopisů Host, Weles, Aluze, Tvar či Pandora. Žije v Roudnici nad Labem, kde si jej po posledních komunálních volbách zvolili dokonce zastupitelem.

Milan Děžinský, v Kyjově 17. července 1974 rozený pozdější absolvent Univerzity J. E. Purkyně, zatím vydal sbírky Černá hodinka (1996), Kašel mé milenky (1997), Slovník noci (2003), Přízraky (2007), Tajný život (2012) a Obcházení ostrova (2017), krom té prvně jmenované všechny Hostem pro čtenářskou obec připravené.

Sbírka Obcházení ostrova, domníváme se, je uměleckým výplodem člověka, jehož svět má jen komorní rozměr, a přesto se svým verbálním potenciálem obsáhne nekonečnost světa a jeho času. Jak kritik praví, „dávná císařství, mrtví králové nebo vikingové jsou ve sbírce Obcházení ostrova stejně blízko jako popová hvězda Lana Del Rey. A vše navíc probarvuje silná obraznost, k níž stačí pár slov.“ Je zkrátka „Obcházení ostrova poklidným rozjímáním, které nesklouzává k zachmuřenosti. Mezi prsty obrací závažné věci, jako jsou manželství, rodina nebo smrt, ale dívá se jim do očí zpříma a s úsměvem. Asi jako když se člověku podaří rozlousknout kóan nebo ulovit rybu“.

Také jsme si přečetli, že Obcházení ostrova je poklidným rozjímáním, které nesklouzává k zachmuřenosti. Mezi prsty obrací závažné věci, jako jsou manželství, rodina nebo smrt, ale dívá se jim do očí zpříma a s úsměvem. Asi jako když se člověku podaří rozlousknout kóan nebo ulovit rybu.

U Děžinského se ale také mísí nízké a vysoké, když vedle sebe stojí osobité a tak trochu přeslechnuté parafráze na překlady popových hitů hrajících v barech a texty pracující s až mytologickými motivy nebo přinejmenším obdobným uchopením skutečnosti,“ neodvrátíme od názoru ani kulturního regionalistu, ani literárního historika.

Ostatně řeka a v ní ostrov náleží do básníkova reálného životního prostředí - a tak něco málo citace Z pobřeží: „Mám stůl, ostrov, vyryl jsem do něj řeku vyvráceným kmenem: // z jeho pobřeží přicházejí výkřiky a je to poezie. // Básně o chatkách v zahrádkářské kolonii / nebo básně jako revoluční fangle, na jejichž okrajích se třepí vzlyknutí. // Nejraději mám ty, které vyprávějí jednoduše o složitých věcech, / a pak ty, které vyprávějí prostě o prostých věcech.“

Ve sbírce, která Obcházení ostrova předchází a je pojmenována příznačně Tajný život (2012), básník hloubá mimo jiné nad tím, že slova mají smysl, a i když říkáme, že to a to je krásné, ženy jsou překrásné. A když se v mrazu úsvit zakousává do suchých stvolů na hnízdištích ptáků, též to má svou (mrazivou) krásu.

Příběh, který s sebou vláčí vráska na tváři v kupé, toť výjevy z cizích světů.

Galanterie jara je krásná jaksi přirozeně, třeba i z posedu, přes mušku strnulého lovce.

A být na skutečné hlídce je krásné, když roste měsíc a pod mostem svítí lýtko bezdomovce. Nemyslíme na to, co bude po smrti, ledaže by po ní něco bylo.

Už i pro to všechno je záhodno se do Děžinského knihy znovu a znovu vnořit.