(Předmluva k druhému vydání knihy Kamila Lhotáka Na suchu a ve vzduchu)

Kamil Lhoták uvedl jednu ze svých prvních knih, jimiž si získal duši malých čtenářů, slovy, která dnes znějí tak trochu starosvětsky:

„Ptáme-li se, co přispělo nejvíce k všeobecnému rozšíření automobilu po celém světě, zjistíme, že to nebyla pouze jeho rychlost, nýbrž hlavně spolehlivost a pohodlí, které jej učinily vzorným nástupcem jeho jediného důstojného předchůdce – koně…“

Ano, ještě v roce 1940, kdy v hlavách i na rýsovacích prknech dozrávaly stíhačky rychlejší zvuku, a kdy za bukem už číhala raketa, jež co nevidět propíchne stratosféru, a kdy před Hitlerem utíkaly nejchytřejší hlavy tehdejšího světa do Ameriky, aby zde sestrojily nejděsivější zbraň téhož světa – atomovou bombu, ano, ještě v této temné době byl hlavním tahounem války kůň.

Dětská knížka se ovšem válce vymkla. Ne že by jí autor nebyl zasažen, naopak, nad jeho tzv. smíšeným manželstvím se stahovaly mraky.

A přece v samém oku uragánu popsal i namaloval oázu, v níž platily jiné zákony – zákony poezie. Na všech frontách klid. Na obálce obtloustlá plynárna napouští mírumilovný, poněkud nemotorný balón, zatímco v koši se chladí šampaňské, jež vzduchoplavci slavnostně bouchnou po překonání výškového rekordu.

Před dozajista pařížskou kavárnou se rozvaluje vzducholoď připomínající hašlerku, zatímco popředí scény vévodí vysoké kolo, obstarožní automobil a dva zárodky moderních ptáků těžších vzduchu.

A máte celý Lhotákův svět na dlani.

Jistě, chybí tu voda. Nepředpokládám, že by Kamil Lhoták používal hladinová plavidla, natož ponorku. Ostatně vodoplavbě se bude v budoucnu rovněž věnovat. Nicméně pevná půda skýtá záruku, že se malířský stojan nebude viklat a vzduch – ten je přece od konce svrchní křídy naše moře!

A tak se v roce 1940 odehrál zázrak. Souši rozryté tlustými bertami malíř zacelil jizvy a do vzduchu v reálu prošpikovaného štukami vypustil bachraté balóny a naducané vzducholodě, jedno-, dvou- a trojplošníky, teplovzdušné vlaštovky i motorizované holubice míru.

25. května 1976 jsem knihu objevil v antikvariátu a hned s ní spěchal k autorovi.

Kamil byl jejím objevením potěšen, myslím, že ji ani sám neměl. A hned do ní vepsal věnování mým synům. Jednomu bylo šest roků a druhému teprve měsíc.

Okolní svět byl na oko jiný, ale ve Stromovce při troše dobré vůle bylo lze navštívit Jubilejní výstavu, cyklistickou dráhu, americký bar, stánek s Edisonovým fonografem a obdivovat obří homoli cukru…

Kdo nevěří, ať tam běží. To vše tam najde i dnes, kdy je mým synům 48 a 42 a mně – ani se neptejte!

Knihu po 78 letech podruhé vydalo nakladatelství Globus International v Kutné Hoře ve spolupráci se Spolkem Kamila Lhotáka a je k dostání v internetovém Knihkupectví theressa