BŘETISLAV KOTYZA
Odpověď na otázku je v rovině Nobelovy ceny za literaturu. Samotný William Shakespeare musel by napsat nový titul velmi dramatického, velmi primitivně směšného, velmi tragického obsahu. Zcela určitě se však silné a lidsky vyzrálé politické osobnosti s vizí v dějinách vyskytovaly. Zákonitě: lidstvo se doposud vzájemně nevybilo, i přesto všechno, co vidíme dnes kolem sebe.
Vycházím z definice: „Politika je společenská činnost jedince či zájmových skupin, zaměřená ke splnění cílů uvedeného jedince či zájmových skupin, s použitím získaného většinového souhlasu dotazovaných jednotlivců dané společnosti. Uvedené cíle jedince či zájmové skupiny jsou respondentům (rozuměj, voličům) vysvětlovány jako nutné a jedině potřebné cíle právě pro oslovenou skupinu společnosti, oproti jiným skupinám společnosti s jinými cíly. Požadované cíle jiných skupin společnosti jsou vysvětlovány jakožto nebezpečné a závadné oproti jediným správným cílům Naší Skupiny (rozuměj Strany). Jiné formy získání i menšinového souhlasu společnosti pro uskutečnění vlastních zájmů jsou známy a poměrně často využívány“. Tečka a basta fidli. Homo Politikus oproti Homo Sapiens sapiens. Tedy oproti Homo Sapiens Erektus. Podotýkám, všeho s mírou.
Otázka tedy nezní „Politik, kterého bych si mohl vážit“, avšak šířeji formulováno „O společenské činnosti zvané Politika“. A zda si tohoto pseudořemesla lze ještě vážit. Domnívám se, že již není možno. Uvedená politická činnost je kromě mediálního pozlátka i falešným blýskáním do očí a mysli voliče, zřejmě i osobně velmi nebezpečná a zdraví škodlivá samotným politikům. Lidé této profese ztrácí záhy zrak, sluch a schopnost vnímat bez zprostředkovatele. Ztrácí i schopnost vlastního úsudku bez dotazování se v Klubu Pomazaných. Ztráta schopnosti obecné mluvy této společenské mikroskupiny je zřejmá již v okamžiku tzv. vyvolení. Obvykle nejsem schopen rozluštit, co je mi sdělováno, co je mi zatajováno, co je úplné tabu. Po čase vychází najevo, že vše je úplně jinak a já, lid obecný, pouze nepochopil výjimečnost géniova, rozuměj žvanilova proslovu za mzdu!
Morálka, základní norma každé lidské společnosti, byť jen v podobě Desatera, je pro vyvolené nehmatatelný faktor a tudíž nelze o morálce hovořit či chtít dodržovat pravidla v podobě zákona. Kdo by se odvážil?! Peníze nesmrdí a za peníze v Praze dům. V Plzni na Právnické fakultě i potřebný ozdobný vysokoškolský titul Jůdr Čůdr. Hybaj!
Přesto však je nutno přiznat i přes veškerá negativa tohoto položivota – polohniloby: prozatím nelze jinak, protože neumíme jinak. My, lidstvo, jsme se takto vyvinuli. Pokud přiznáme pravdivost teorie pana Darwina, pak je to dílem výběru s naší účastí. Pokud ctíme Dänikena, potom nám to Kdosi Neznámý pěkně zavařil. Chodíme-li v neděli do kostela, neptáme se nikoho a nikdo se neptá nás.
Nicméně, je zde ještě jedna varianta možného výběru. Varianta životem prověřená, sic mírně profláknutá a označovaná za přežitek, avšak pro zúčastněné strany přijatelná a proto provozovaná. Provozovaná k oboustranné spokojenosti a řekl bych i k oboustranně výhodné symbióze. Ve slovníku se pod heslem symbióza hovoří o „vzájemně výhodném soužití dvou, anebo i více organizmů “. A o to právě jde, o Soužití. Snahu o soužití bych rád alespoň tušil ve středobodu zájmu P. T. zástupců promodralých ptáků, růží napuštěných jedem Mistra Kellyho, či vyzobaného třešňového sadu. (Erb vždy zrcadlí řazení hodnot společenstvím.) Politika Soužití je to, oč tu běží.
Chci zde hovořit o politice soužití Muže a Ženy. Romantici, idealisté, lyrici obou pohlaví, skeptici, feministky i maskulinisté, sexysté etc. nechť prominou. Lepší systém a lepší provozní nástroje k uskutečňování nejstaršího politika nebyly předloženy! (Ach ano, zapomněl jsem na církevní politikum…) A přitom: tak vzájemně rozdílné vstupní zadání, tak vzájemně rozdílné očekávání… Někteří z účastníků tohoto starobylého, kanonického způsobu existence píší dokonce oslavné ódy o prožitku! Přestože jsou fakty přesvědčováni o opaku svého postavení…Takto je, Matičkou Přírodou a Tatíčkem Stvořitelem, uskutečňována Politika v praxi.
Omluvte, prosím, nepolitičnost bytostného lyrika a zjevnou neúctu ke zvoleným představitelům, mezi lidem obecným nazývaných Orgáni. Jsem dnešní politickou scénou chamtivosti, trafikami, křesly na ministerstvu a židličkami v dozorčích radách ideologie malá domů hrubě manipulován, hrubě urážen a hrubě znechucen. Poskytuji ze sebe to nejcennější a jsem nucen voleným orgánům za to ještě i platit. Nevěstinec na ruby. Pro mne opravdu silné kafe.
P. S. Nezněla snad otázka: Politik, kterého bych si mohl zvážit? Před mandátem. Při výkonu mandátu. Po mandátu. To už ale zavání odmítaným majetkovým přiznáním, že ano!