KAREL SÝS
Obdivuji Milana Blahynku, že se tak podrobně dokázal zabývat osobou Karla Pioreckého.
Jeden z napadených básníků mi napsal lapidárně: „Je to ideologický fanatik. Kam se hrabe starej Štoll! Asi nemá cenu odpovídat. Radši osobní dopis. Anebo si na něj počkat a rozbít mu držku.“
Neodplácet zlu zlem? Nebo platí, že dát přes hubu ideologickému tyranovi není zločinem?
Před lety jsem v LUKu pochválil jeho knihu Praha avantgardní. Je to sice vlastně jen užitečný adresář, ale byl z ní cítit vztah k poezii padni komu padni.
Něco se od té doby muselo stát. Páníček poručil vytáhnout do boje s těžkými kusy.
Něco se totiž musí honem stát. Pitomý lid nesplnil zadání, nezvolil Drahouše a lid si to za trest odsere. Odshora až dolů.
I byli povoláni zbrojnoši i z míst, kde by to nikdo nečekal.
Na pole válečné vstoupil i zástupce ředitele ÚČL AV ČZR – Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České zbytkové republiky. (Úspěšně totiž napodobil garnituru těsně popřevratovou, která se ruče vrhla na ještě teplé sesle.)
Víc by nám řekl jeho životopis.
Jistě proklínal rodiče, že ho nezplodili dříve – jak mohl režimu škodit! Kdo ví – nebo se mohl naopak stát Husákovým práčetem?
Nemaje kvůli nízkému věku stranickou legitimaci, demonstrativně roztrhal kojeneckou.
Doma mu vytírali prdelku výhradně Rudým právem. Jednou se dokonce vykakal pod Husákovou fotografií.
PhDr. Ph.D.
Věru raketový vzestup, uvážíme-li, že vydal všeho všudy šest drobných prací. Odtud snad jeho závistivé vypočítávání námi vydaných knih.
Připadá si jako lenní dozorce nad českou literaturou, jakýsi novoprotektorátní Wolfram von Wolmar. Sedí na koni, jenže ten kůň je houpací. Wolframa von Wolmara Češi překřtili na Osrama von Tungsrama, případně Osrama von Posrama.
Žijeme na sklonku druhé republiky. Za rohem číhá Protektorát. S Protektorátem má Piorecký mnoho společného, pečlivě odkoukaného. Dvakrát však nevstoupíš do téže řeky, podruhé se musíš víc namočit.
Arijský boj neblahé paměti udával stejně zavile, nicméně se zabýval činností udávaných, zatímco Piorecký je udává pro jejich pouhou existenci. Fízl udává potají, Piorecký veřejně.
Potvrzuje se stará moudrost: nejnebezpečnější není blb, nýbrž študovaný blb. K obžalobě nepotřebuje obsah, stačí počet vydaných knih vyhlédnutých obětí. A ještě se odvažuje chlubit, že jim nebyla „odňata osobní svoboda“. Považuje za přednost, že nebyli zavřeni!
Inu, princip entropie v Čechách funguje dokonale.
Bůhví, jak přišel k militaristickému titulku Husákovi zbrojnoši.
O Pioreckém a spol. nelze říci ani to, že jsou zbrojnoši ďábla. Sám ďábel by se jich zřekl. Snad tedy zbrojnoši Trepifajksla? Jenže Trepifejksl byl dobrák.
Navzdory panujícímu vedru sakra přituhuje! Režim zběsile kope.
Protektorátní kulturtrégr Emanuel Moravec bojoval do posledního dne. Projevil se jako chlap – když pochopil, že sněním o vládě Německa nad Evropou se spletl o 70 let, zastřelil se.
Kulturtrégr Léta Páně 20018 se odprásknul předem.
Jaká to sviňská doba, kdy se český básník musí nechat urážet kdejakým fašounem!
Na takové se ani nevaří voda, uvaří se sami zastudena.