IVAN FONTANA

Myslím, že není na světě malíř, který by sáhl tak hluboko do nejstarších lidových výtvarných prvků, grafik a vrstev. Jeho obrázky mají šťavnatý děj a dobový kontext. Kus humoru je už v tom starém, v samotném způsobu grafického vyjádření, ale k němu Mézl přidává i svůj jedinečný pohled a musím říci, že vidí.

Vyprávění bych měl začít od začátku, ale kde je vůbec? Kdy jsem se s Mézlovým dílem setkal? Bylo to někdy v sedmdesátých letech, kdy se na dvorku galerie Platýz, takřka na Národní třídě, daly vidět některé jeho obrázky a já si jich povšiml. Něčím mi učarovaly. Nejcennější složku jsem však objevil na druhém břehu Vltavy, na Malé Straně v galérii u pana Beneše. Bohužel jsem ji nezakoupil celou, však víte, problémem bývala malá nebo dokonce děravá kapsa.

Pak vše jakoby usnulo, grafiky zapadly hluboko do desek mé grafické sbírky. Dokonce jsem některé Mézlovy „čtvrtky“ rozdával známým pro potěšení. Dělal jsem na VÚMOP ve Zbraslavi, a od jedné uklízečky, která moc neuklízela, a já si na ni stěžoval, jsem dostal šálek s velkýma prsama. S takovýma, jak je ukazoval pan profesor… Moc se mi to dílo nelíbilo a tak jsem jej za nějaký čas dal dál jednomu kolegovi, který to mohl ocenit. Marně jsem přemýšlel o autorství té keramiky, až mne to jednou trklo – byl to Zdeněk Mézl, dokonce tam zanechal iniciály, snad přímo na ňadrech té keramiky. Tak jsem se rozhodl ho navštívit.

Už jsem študoval, jak se k němu dostanu, když jsem potkal naší známou Mášenku, která se ujala naší návštěvy. Zdenkovi zavolala, byla prý jeho žačkou na Umprumce. Byli jsme na výsost dobře přijati. (Máša nakoupila košík voňavých francouzských sýrů, zlaté pečivo a jiné dobroty). Zdeněk, i když tam učil krátce, snad jen rok či dva, si Mášu dobře pamatoval. Vyprávění nebralo konce, košíček prostřený na stole se pomalu prázdnil. Sklenky dobrého vínka byly bezedné. Četli jsme mnohé texty a hlavně jsme Zdeňka následovali po schodech do prvního patra domku, kde ryl, kutal a básnil. Vedle dílny měl podrobný archiv svých ilustrátorských prací, byl velmi pilný a precizní, zdálo se mi, že měl pifku na ženy, možná mu někdy něco nevyšlo.

Na větším stole rozložil tisky a tak jsem sáhl trochu hlouběji do kapsy. Přestože jsem znal jeho dílo z knihy Zdeněk Mézl (vydalo nakladatelství Slovart v r. 2002), byl jsem překvapen šíří a hodnotou díla, které stálo přede mnou. Ilustroval mnohé knihy, mezi nimi např. také Krutou knihu aforismů od Françoise Rochefoucalda, Krylova a Ezopa. Vedle dominující grafiky v domku voněly i svěží oleje a zahrádka byly poseta kvetoucí keramikou. Máša návštěvu opakovala, já jsem už další nestačil.