Ze sbírky Pokud se střelím do spánku
DUŠAN SPÁČIL
Pokud
Pokud se střelím do spánku,
bude to nejspíš ve spánku.
Jestli to na mne padne za dne,
tuším, že hlaveň rychle zvadne.
A dřív než stačím přejít k činu,
zbraň promění se ve květinu.
Sen noci Jánské
„Hrozně chrápeš!“
Zamlaskala – a nic
jen z tunýlku jeho úst
vyjel dlouhý vláček sliny…
Otočila se k němu,
baterkou posvítila dovnitř,
přes hladovou zeď zubů.
„Jasně, vedle jazyka
trčí ocásek!!“
Zatahala…
Byl to dlouhý sen,
mladý a růžový,
„Ten by skončil až k ránu,“
pochválila se
a štítivě ho odhodila do koše.
Hořící keř
Když si rozepnula podprsenku,
vzpomněl si nejdříve
na noční Karpaty.
Úplněk tehdy vystoupal
z horské mlhy stejně rychle,
jako se tady v páchnoucím oparu
zjevilo její ňadro.
Vzrušením skoro nedýchal,
(v cigaretovém dýmu nad barem
to stejně moc nešlo),
ale to už pod měsíčky prsou
zazářil i hořící keř jejího pohlaví.
Poutník na hoře Oreb
slyšel, jak úpěnlivě
volá jeho jméno!
Pospíšil si tedy blíž,
ale to už dívka šeptla:
„Odpal!“
Publikum se zatím rozsyčelo
jak košík s hady,
striptérka se rozkročila
a plamen zesílil.
Trampoty kojencovy
Nechci tohle ňadro!
Chci to druhý!
je to snad tak těžký pochopit?
(To mi byl čert dlužen,
tyhlety dva sluhy –
ještě že jsou tady jen
za pusu a byt.)
Snaživí jsou, to jó
mlíko, zpěv a pleny –
vyhnali i všechny mikróby!
Ale co ta nuda?!
jednotvárný meny??
(I když, pravda, z hezký nádoby!)
Zombie
Mám já to ale pech,
zapomněl jsem si šálu
– a tak mě ofoukl dech
dravýho kapitálu…
Nejspíš mě ten bacil štíp,
u toho bankomatu,
když si z něj ten divnej typ,
ve velkým vybíral vatu.
Radí mi doktor: „Bude líp,
jen chvíli zůstaň v posteli.
Cítíš tu nádhernou vůni lip?“
Jenže ne lípy –
to prachy mi teď voněly!
A tak jsem vyrazil do ulic,
však já se k té vůni probiju,
a koukám: Je nás nějak víc!?
menedžrů, lídrů, zombiů…
Čechy krásné, Čechy mé
Nikdy nikdo nikoho nezaslech,
Nikdy nikdo neviděl nikoho,
Snad jenom brácha měl malininko pech…
já ale seděl tiše na své židli,
a měl bačkory na nohou!
Nikdy nikdo vážně za nic nemoh,
Nikdy nic nikdo nikomu neproved,
Snad jenom spánek – ten nás někdy přemoh…
když zloděj mířil do obydlí,
a přiléval nám do pívečka jed!
Nikdy tu nikdo za nic neodpovídal,
Nikomu nikdo ublížit nedoved,
Nikdo tu nekrad – to spíš by cizím přidal…
tak je to u nás basta fidli,
platí to v Čechách, co je světem svět.
Ptáci
Radši nekoukej po ptákách,
není to dobrej džob,
jenom to ptáky přiláká,
budou chtít ptačí zob.
Jo, budou žebrat obilí,
a otvírat si zobáky,
a že z nich děláš debily,
vypustí něco z kloaky.
Radši nekoukej po ptákach,
nebo tě klovnou do oka,
dráždit ty ptáky je fakt kách,
zeptej se pana Hitchkocka.
Gagarinův návrat
Pořád to píp, píp, píp, píp
nad Sibiří i nad Paříží
tuhle to nahlásil i známý V.I.P.:
„Prý se sem z vesmíru zas něco blíží!“
Hvězdáři z Greenwiche se tváří jak Pythie,
rameny krčí i u nás na Kleti,
„Nějakej podivnej tenhleten ítý je,
v tomhle snad lítali – jedině Sověti!“
Omšelá bambule se kutálí z oblohy,
na matném povrchu pár písmen se skví –
napsal je ruský zloun či imigrant trojnohý?
dokonce i v NASA jsou náhle nesví….
„Chápejte, experti jsou dávno v důchodu,
a tak se půl světa před Rusy klepe!“
EU však zjistilo, že pro strach není důvodu,
není tam SSSR je to jen CeCeCePe!
Návod
„Přichystal jsem pro vás pár pokynů pane!
K ošetření prosím použijte chanel,
(musí to být ovšem pravý chanel pět,
jinak by moh objekt rychle zrezivět!)
Radím také jemně – dle královny ze Sáby,
zabalit ten zázrak do kvalitního hedvábí,
lépe je však volit maxi místo mini
jinak hrozí útok lovců slonoviny.“ –
Takhle mi poskytl, ten co nosí rohy
Návod k použití krásné ženské nohy
Do nevidím…
(Ontologicky pesimistický opus)
Od nevidím do nevidím:
stále někam spěchám,
Za něčím se pídím…
lidi, psi, kocouři, žáby i prvoci,
ženem se za čímsi: od noci do noci.
Jinak to však nejde, není zbytí
holt jsme tady všichni jen
od nebytí do nebytí.
Nirvána
(Ontologicky optimistický opus)
Jeden známý anatom
rozkládal lidi na atom,
nebylo by nic na tom,
však každý ten atom – zpíval óm!