PETR ŽANTOVSKÝ
Cenu Unie českých spisovatelů za rok 2018 dostal pan prezident Miloš Zeman za občanskou odvahu. Je jistě příznačné, že v naší republice musí projevit občanskou odvahu i prezident republiky!
Miloš Zeman je typický homo politicus. Osobnost s velmi silným občanským pudem. Co to znamená? Neobyčejně intenzivně se zajímá o stav společnosti, vnímá kladné i záporné vývojové trendy a věří, že je jeho povinností zúčastnit se aktivně procesu pozitivního ovlivňování věcí veřejných. Ví, že smyslem občanství je spoluúčast, participace, proto je ryzím demokratem, přívržencem participativní a nikoli elitářské společnosti. Ani v nejvyšších funkcích nepropadl dojmu, že má oprávnění rozhodovat o všem autokraticky, monarchisticky, bez souhlasu většiny veřejnosti – konec konců byl podvakráte většinovým systémem zvolen v přímé volbě, a tak to má zakódováno i ve svém současném mandátu. Zeman projevoval své občanské postoje už za komunismu – za kritiku ruské invaze byl vyloučen z KSČ, nesměl publikovat, a když se mu to po letech podařilo, vydal článek, který podrobil komunistickou praxi zdrcující kritice – tento článek byl jedním z ideových pilířů listopadu 1989.
Zeman nepřestal být politikem ani po svém odchodu do ústraní v roce 2003, byť ho v té době jen málokdo bral vážně nebo dokonce vůbec na vědomí. Přesto se ve svém „azylu“ v Novém Veselí zabýval politickými úvahami, proto odtamtud občas vystoupil s nějakou dobře míněnou radou momentálně vládnoucím politikům. Zejména v době, kdy byl ještě členem ČSSD, směřovaly jeho rady tímto směrem.
Nevím, zda to bylo programové, ale jako by se těch deset let na Vysočině připravoval pro roli hlavy státu. Každopádně do ní vstoupil informován a vybaven rozsáhlým ideovým a argumentačním aparátem, nespadl do ní jako „tabula rasa“. To je vidět z toho, že se po celý ten čas od roku 2013 brání roli ceremoniálního prezidenta, je prezidentem aktivním, chce uplatnit mandát z přímé volby v celé jeho šíři. Chce mít vliv, ne moc. Moc je dána a rozdělena Ústavou, a ta mu stanovuje kompetence. Ústava nepočítala s přímou volbou, a proto kompetence hlavy státu se nijak významně neliší od těch, které měli jeho předchůdci zvolení parlamentní cestou. Nicméně přinejmenším neformálně je prezidentův mandát podstatně širší – je odpovědný přímo občanům, nikoli politickým stranám, a to mu dává možnost být výraznější figurou, i když tu samozřejmě nemáme prezidentský systém jako ve Francii nebo USA.
Pokud se ptáme, co přivedlo v prezidentské volbě voliče dvakrát právě Zemanovi, jsem přesvědčen, že nabídnutá demokratičnost. Zeman se neoháněl v kampani tezemi o „lepších“ a „horších“ občanech, mluvil ke všem občanům bez rozdílu. Některé získal, jiné ztratil, ale zůstal občanským státníkem, demokratem do morku kosti. Proto jej nakonec většina zvolila: vsadila na zdravý demokratický instinkt. A Miloš Zeman jejich očekávání vesměs naplňuje. Jen absurdita těchto dnů, měsíců a let tyto základní demokratické archetypy činí vzácnými a z jejich nositelů držitele statečných postojů a vykonavatele odvážných činů.