Proti Babišovi a dalším komunistům

ZDENĚK HRABICA

Máme svobodu, můžeme se radovat! Tato svoboda nám nespadla sama od sebe do klína. Není to svoboda mladá – v červený květ rozkvetlá. Je to jiná svoboda, od základu je to jiná svoboda. Zdaleka není pro všechny. Je založena na nejhlubší nenávisti, na odporu k jinak smýšlejícím hlavám, než jaké si vysnil Mesiáš. Jak před několika dny zdůraznil poslanec z podstaty Marek Benda, kdyby ten byl jakkoliv a kýmkoliv zesměšněn, je po svobodě.

Momentálně by se mohlo zdát, že hlavním nepřítelem všeho a všech je básník Karel Sýs. Kdysi stojící v jedné řadě s dalšími básníky a výtvarníky – Jiřím Žáčkem, Jaroslavem Holoubkem, Petrem Cincibuchem, Petrem Skarlantem, Jaroslavem Čejkou, Michalem Černíkem, Vladimírem Křivánkem, se zakladatelem Divokého vína Ludvíkem Hessem , s básníkem a překladatelem Janem Cimickým, s malíři Kamilem Lhotákem, Josefem Velčovským, Stanislavem Holým, Radkem Pilařem, Vladimírem Suchánkem, Adolfem Bornem, s fotografem Františkem Dostálem.

Konečně měli blízko i k Jaroslavu Foglarovi.

Neměl k nim daleko ani slovenský básník a překladatel Lubomír Feldek.

Bylo jich požehnaně, stáli v dlouhé řadě, ti, které jsme měli a máme i dneska rádi.

Měli i dávno, hlavně svou překrásnou tvorbou, pod čepicí, oproti těm, co byli zalezlí v norách normalizačního režimu.

Nynější štvanice proti jednomu, který vybočil z řady – vůči Karlu Sýsovi – je neobvyklá; mírně se podobá štvanici rozpoutané proti europoslanci Miloslavu Ransdorfovi. Dokonce se k ní připojil i novopečený ústavní činitel, poslanecký Pirát, kdejaký publicista – nevědoucí zda jde o Karla Sýse nebo o Petra Síse, či jde o Žida Süsse nebo o pravověrného katolíka, o básníka nebo o textaře pro nejmenší děti.

Koneckonců, jak stojí nejenom v Písmu, ale i v Epigramech Karla Havlíčka Borovského, jedno jsme a jednou do jednoho opustíme tento svět. Tentokrát jde o víc, teď jde znovu o všechny, kteří neodhodili na hnojiště své autentické smýšlení (pokud jaké kdy vůbec měli) – a stále se hlásí k levici.

Ba, nedej Pane Bože na nebesích!, hlásí se ještě i ke komoušům.

Takoví „lidé“ (pokud to jsou vůbec lidé) při řinčení silných zbraní nemají v naší demokratické společnosti s pevnými morálními zásadami nejenom právo na státní vyznamenání. Nemají tady konců vůbec nic dělat, natož pohledávat.

Černé rokerské tričko s nápisem „Fuck of KSCM“ nosil svého času i hradní Mesiáš. A nebyl zdaleka jediný.