KAREL SÝS

Nakladatelství JOTA vydává už několik let bohatě ilustrovanou a na slovo vzatým kolektivem autorů obhospodařovanou edici turistických průvodců nejvyšší kvality. Některé jsou tak tlusté, třeba svazek věnovaný Číně (1119 stran!), že není radno vozit je s sebou, nýbrž prostudovat je pečlivě ještě doma. Samozřejmě je obtížné, ba nemožné vtěsnat asijského veleobra do jediné knihy. Obdobně to platí i o ostatních pojednaných destinacích, o Itálii, Bretani, Normandii… Z bedekrů poněkud tenčích je snad nejkrásnější svazek věnovaný Sicílii. Ovšem ani do něj nebylo lze vměstnat vše, co zvědavé lidské oko touží spatřit. Ale je v cestovatelových možnostech přibalit ho do kufru. Hlavně hned pod víko, aby byl ihned po ruce.

Loni v létě jsme byli na Sicílii se zájezdem. Měli jsme dvojí smůlu. První – že ještě nebyl k dispozici průvodce z JOTY. Druhou – takměř vyšinutou průvodkyni. Mám ji jmenovat? Jak se říká – jméno je v redakci. Byla mimo jiné posedlá politickým školením. Uměla účastníky zájezdu překvapit: „V tuhém komunismu nikdo nevěděl, kde je Florencie.“ „V tuhém komunismu nám nic neřekli o zlaté bule sicilské.“ V „tuhém komunismu“ chodila do školy kdesi na Hané. Jednu učitelku ze zájezdu její slova urazila. „Měli jsme taky blbé žáky,“ ulevila si.

Průvodkyně trpěla rozbíhavostí a chorobnou žvavostí. Chvilky ticha se daly spočítat na prstech jedné zmrzačené ruky. „Vína jsou červená a bílá.“ „Z oliv se dělá olej.“ „Napravo vidíme koně.“ „Napravo ještě pořád vidíme koně.“ Bajku o Archimédovi přednesla pětkrát, báji o Odysseově plavbě na rodnou Ithaku devětkrát. Na protesty nedala: „Já to přece můžu slyšet třeba desetkrát!“

Kdybych byl měl výše uvedeného průvodce, byl bych si ucpal uši voskem a bez následků proplul kol sirén.

Naštěstí je Sicílie tak nádherná, že ji nemůže znechutit ani nenávistná ideoložka.

Naštěstí mám dobrou vizuální paměť a co jsem spatřil na útěcích před slovním průjmem zdivočelé propagandistky, dodatečně jsem si doma potvrdil nad stránkami výše uvedené knihy.

Tím nechci říct, že jsem se na Sicílii nepřipravil i předem. Přečetl jsem si znovu Vernova Matyáše Sandorfa, zejména pasáž o střetnutí Zirona a jeho tlupy s výpravou maďarského hraběte na Etně. Se vzrušením jsem dorazil do osady Nicolosi. Nenalezl jsem však „dům Angličanů“, v němž se Sandorf se svými druhy zabarikádoval před útokem banditů, ale chtěl jsem ho vidět v každém kamenném útulku cestou k vrcholu. Odkud to pak bylo jen pár kroků ke kráteru, do nějž obr Matifou svrhl banditu a udavače Zirona. Bohužel, novým generacím už Jules Verne máloco říká a tak o něm i obsažný průvodce pomlčel.

Kupodivu ani průvodce, ani informační středisko v městě Cefalú nezmiňují tamní velezvláštnost – vilu Santa Barbara zvanou také „Opatství Thelema“ sexuálního mága Aleistera Crowleyho. Britský dobrodruh tu provozoval své erotické praktiky ve 20. letech minulého století. Inu, dávno!

Ale to nejsou vady na kráse, spíše znamínka krásy.

JOTO, díky, a až se zas někam vypravím, vezmu si Tě s sebou!