VÁCLAV PELCMAN

Píšeme si

Zamýšlím se nad knihou Jan Hus. Příspěvek k identitě národa od Evy Kantůrkové.

Autorka vynikajícím způsobem zpracovala výsledky prací českých historiků, kteří se zabývali osobou Jana z Husince. Jsem velmi kritický k autorům literárních děl, ale v tomto díle jsem nenašel nic, co bych označil za pochybné. Eva Kantůrková s velkým přehledem srozumitelně a přesně popisuje vše, co bylo o Janu Husovi z listin vyzkoumáno. Věci pro méně znalé této problematiky mistrně vykládá, dokládá a opakuje až k úplnému pochopení.Blíže se zabývat popisem publikace by bylo zbytečné, protože výklad je tak hutný a přesný, že nelze nic ubrat, změnit nebo doplnit. Pro nevěřícího tomu, čemu se říká římské katolictví, jen potvrzuje, jak je to prohnilá instituce a to dodneška. Nejhorší je, že se stále nachází lidé, kterým tato organizace přináší bohatství, jak ostatně tvrdil Hus již před stoletími, a pěstují si ji (nejen Řím, ale i EU a klerofašistické organizace).Knihu poctila cenou v r. 2017 Unie českých spisovatelů! Je jistě smutné, že literární paskvily různých autorů byly někdy opakovaně nabízeny nadaci Nobelovy ceny, ale pokud vím, návrh na toto dílo nikdo nepodal. Na universitách humanitního zaměření by to měla být povinná četba a zkouška z přečtení. Pozorná četba přímo vnucuje srovnání se současnou dobou a vzbuzuje různé asociace.Římskokatolická církev krutě a nemilosrdně likvidovala všechny pokusy o svou reformu nejen v teologických otázkách, ale přímo proti samé svobodné existenci lidí. Důkazů se nabízí mnoho. Z nejznámějších stačí uvést jen několik: Girolamo Savonarola (21. 9. 1452 – 23. 5. 1498), italský dominikán a teolog – kritik církve své doby byl vydán inkvizici a popraven. Několik pokusů o násilné odstranění anglické královny Alžběty I. a krále Jakuba I. poté, co Jindřich VIII. odpoutal své království od závislosti na katolictví Říma. Do třetice lze uvést až desítky pokusů o odstranění francouzského krále Jindřicha IV., který osciloval mezi katolictvím a protestantstvím (hugenoti), až se to mocným úsilím Tovaryšstva Ježíšova povedlo. Tyto intriky skvěle literárně ztvárnil Heinrich Mann v druhém díle románu Zrání krále Jindřicha IV. „Císař (Habsburk) s králem španělským, arcivévodové v Bruselu, jakož i velkovévoda ve Florencii a ostatní peněžní mocnosti univerzálního kolosu na hliněných nohou, všichni dohromady usilují o válku. Jejich zjevným cílem, jímž se vychloubají, je zničení svobody svědomí, a nehodlají dále trpět ani svobodné myšlení, ani svobodné státy.“Kdyby se chtěla církev z minulosti poučit a polepšit, musela by plejádu svých svatých pročistit od výmyslů, případně doplnit o nové svaté, kteří za její dogmata bojovali (Hus, Jeroným Pražský, Viklef a mnoho jiných). Jan Hus by měl získat alespoň in memoriam zasloužený titul doktor filosofie (třeba i té nevědecké). Hus: „Ruku v ruce jde církev s mocnými tohoto světa. Vždy jsem míval v srdci: nespoléhejte na knížata!“Také EU stojí na základech autoritativnosti. Kauza Mistr Jan Hus není jen česká záležitost, ale celoevropská a potažmo celokřesťanská. Církev byla zbudována a rozvíjena jako podnik pro lidi, kteří z ní čerpají požitky; ne pro Boha, ale pro sebe. Jestliže měla nějaký pozitivní vliv na morálku společnosti v dávné minulosti, tak toho bylo dosahováno pokrytectvím. Sami tvůrci a udržovatelé křesťanských zásad je nejméně ctili. Ale škoda slov. Výše uvedenému Jindřichovi vytýkali, že rozděluje národ (nic nového pod sluncem). Ostatně při sledování projevů různých současných politiků lze si snadno vybavit jejich názorové předchůdce.

Již došlo i na mnoho Husových „proroctví“ (rodiče si „křtí“ děti sami doma, a mrtvé pohřbívají většinou bez církve). Také z církevních restitucí by měl radost. Hus stavěl svou pravdu na evangeliích, která však mají pochybný původ (evangelisté) protože jsou upravovány a vykládány koncily, či kurií. Howgh. Často, v úvodu citované úsloví, je sice pravdivé, ale mnozí jsou nepoučitelní, protože nechtějí, jiným moudra nevyhovují, neboť je přímo existenčně ohrožují. Jen nerezignovat!