FRANTIŠEK UHER

Mezi spisovateli, jimž v české literatuře náleží nikoli podružné místo, určitě patří svérázný a nezaslouženě pozapomínaný Zdeněk Matěj Kuděj (1881–1955, vlastním jménem Zdeněk Marian Kuděj).

Poslední roky svého značně neuspořádaného bohémského života strávil převážně na Českomoravské vysočině, kde dosud žijí pamětníci jeho pobytů. Stále jsou vyhledávány Kudějovy drobnější, ale literárně hodnotné práce Safiánská zima a Zlý dědek z Vysočiny, neupadá v úplné zapomnění částečně autobiografická kniha Hostem u báťušky cara a sociálně orientovaná Horalská republika, situovaná do tehdejší Zakarpatské Ukrajiny. Populární a často vzpomínaná je stále rozverně pojatá kniha Ve dvou se to lépe táhne o toulkách s Jaroslavem Haškem a její dvě volně navazující pokračování. Kuděj zřejmě psal velice lehce a to se na části jeho tvorby negativně podepsalo, tutéž výtku však lze vznést i u mnohem renomovanějších spisovatelů. Ani z nejkrásnější jabloně nepadají samé zlaté renety.

Olomoucké nakladatelství Poznání vydalo poutavou publikaci Františka Všetičky KUDĚJ aneb KRÁSA KURÁŽE (il. Alena Crhonková, 2017, 269 str.) Autor je literární teoretik, beletrista, překladatel, znalec slovenské, polské a ruské literatury a především znalec Kudějova díla, jakož i jeho pohnutého, vskutku dobrodružného života. Bohémskému Kudějovi nebylo nic svaté, dokázal s nadhledem zvládnout i velice tristní životní situace a komentovat je se značně jadrným humorem, sarkasticky, ironicky a především nekompromisně, padni komu padni.

Ve Všetičkově knize vystupují kromě samotného Kuděje další doboví literáti a malíři. Jmenujeme alespoň Gustava Rogera Opočenského, Jaroslava Panušku, Otakara Hanuše, cestovatele Jana Eskymo Welzla či Josefa Peterku, známějšího pod literárními pseudonymy Bob Hurikán a Bob Peters. Peterka byl předním představitelem a nadšeným propagátorem meziválečného trampského hnutí, které mělo výrazně sociální půdorys. Byl autorem řady kriminálních a dobrodružných příběhů, vydávaných v levných sešitových edicích.

Všetičkova kniha je plejádou drobných příběhů různých vypravěčů. Události jsou zasazeny do zhruba čtyřicetiletého období a umístěny ve specifických prostředích.

Časově je první z nich orientována do carského vězení před první světovou válkou. Kuděj Rusko navštívil, byl bezdůvodně uvězněn jako „austriják“ a po dlouhých sedmi měsících vyhoštěn. Poslední povídky jsou dislokovány do radoslavické hospody na počátku padesátých let, kde se při příležitosti nedožitého Haškova životního výročí setkávají a vzpomínají jeho někdejší přátelé. První polovina příběhů revokuje zejména Kudějovy zážitky z toulek po Americe, ve druhé jsou vzpomínána dobrodružství, často spíš menší rošťárny, prožitá s Haškem a dalšími kumpány. Časové zasazení posledních událostí do počátku padesátých let minulého století svedlo autora, jak už je to dneska u mnohých autorů běžné, k paušálním kritickým výpadům. V jedné povídce si Josef Peterka, pracující v té době na stavbě přehrady, stěžuje tak trochu nad rámec děje na publikační potíže. To konstatování je nesporně pochopitelné a věrohodné, westernové příběhy tehdy skutečně neměly zelenou. V povídce si ovšem Peterka konkrétně stěžuje, že nemůže vydat tituly Pobožný střelec a Návrat Pobožného střelce. Všetičkovi uniklo, že obě knihy vyšly již v letech 1937 a 1938! (Viz Janáčkova a Jarešova obsáhlá a dokumentaristicky detailní publikace Svět Rodokapsu, vydaná nakl. Karolinum v roce 2003.) To samozřejmě nesnižuje poutavost úsměvné sondy do starých časů, které sice také nebyly zlaté, ale kde je snaha, tam se radost a potěšení najdou.

Čtenáře zajisté upoutá i titulní stránka, na které pánové Hašek a Kuděj pózují ve vodě, oblečeni v dámských koupacích úborech, které byly již v době vzniku snímku výsměchem zastaralé módě a archaickému pojetí cudnosti.

Kniha Kuděj aneb Krása kuráže určitě nikoho nezarmoutí. Vyvolá nejeden úsměv a to samo o sobě rozhodně není málo.