JIŘÍ STEGBAUER
To ráno ležela na bílém loži
jen s rozpuštěnými tmavými vlasy
jak Černá Madona v Hluboké
kdyby jí gotiku svlékli
Nepředčil by ji ani obraz
slavné Goyovy Mají
A slunce nad Prahou
jediný ryzí praotec zlatník
oknem pokryl její bílé tělo
přímo od Svatovítské katedrály!
Zářila
jak ta tmavá ikona mezi světlými
na výstavě v jihočeském zámku
Má vůle odolat
už hasla na kahánku
– Zář slunce s tou tvojí
prostoupily nás
v milost kalicha podobojí
Kde by nás bylo napadlo
že predikt neplodná
zruší ta svatozář
ještě za svobodna
kdy oltář těl
všechny víry spojí
(Dceři Aničce, aby navždy věděla
o své láskyplné sudičce.)