LJUDMILA SVIRSKAJA
Prostě jen buď
Prostě jen buď
smutný i veselý
mladý i nemladý
daleký i blízký
V mém srdci se schováš
i když prší
až na konci světa
Bydlíš tam ty
ve dne i v noci
i slova cos mi řekl
pro jednou i napořád…
Dobře že jsem daleko
ale i tak
sblíží nás navěky
společný čas
Taková láska
málo smyslu dává:
kymácím se ve větru
listí mi opadává
Hlavně že jsi
ještě dlouho
dlouho
dlouho…
Co si víc můžu přát?
Všenory
Všenory jsou malá obec blízko Prahy, kde dlouho žila rodina Mariny Cvetajevové.
Tam se narodil její syn Georgij (doma mu říkali Mur).
Dub jako chrám pod dřímající horou
Na věky královské Všenory
Panenský sníh
panenský čistý jako tenkrát…
Z únorové měkké tóniny
odvíjí se táhlé ticho
Vydechneš jen smutné jméno…
Snad právě proto
jsou závěje rok od roku hlubší?
Nikdo tu nezná jamb ani trocheje
Jen siré skály bez rytmu a nerýmované lesíky
Ale zde na míle od moře
dýchalo se jí snáz
Synáček brouká když píše Krysaře
sníh kryje přemrzlé javory
Svítání zpívá oranžově i lila
jen pro ni nemilovanou…
Dům hřeje útulně jak tenkrát
špičatá věžička ospalý altán
A na ruskou paninku
občas vzpomene si
zestárlá sousedka
Přes sněžné pole přes říční brod
přecházím trochu bojácně:
Co kdybych ve sněhu narazila
na chrastítko maličkého Mura?
Recept na koláč
Zákaznice
kolegyně
sousedky
kamarádky
ať jste z různých koutů této smutné země
vyšetřete chvilku prolistujte sešity
snad narazíte na předpis na koláč
do zlata vypečený kulatý nadýchaný
jak princezniny šaty pro Popelku
s perličkami rýže s lístkem vavřínu
a s vůní dětství tolik let poté…
Nejdřív nic a pak ze snu
vynoří se hloupůstka
uštípnutý kousíček nalezený pod ubrusem
Vyměním ho za co chcete
za celý ten kroasanto-knedlíkový ráj
Aby bylo lásce v kuchyni těsno
aby se zas potěšila dětská duše
abych se zas posadila vedle babičky
a beze spěchu psala recept na koláč
Přeložil KAREL SÝS
Ludmila Svirskaja se narodila v Kazachstánu (Alma-Ata), po skončení školy se přestěhovala do ruského Barnaulu. Vystudovala fakultu filologie a žurnalistiky Altajské státní univerzity. Od roku 1999 žije v Praze, má české občanství. Na živobytí si vydělává především výukou ruského jazyka a redigováním. Autorka několika básnických sbírek, které vyšly rusky, zejména Mezi sněhem a deštěm, Kdysi Ob, a nyní – Vltava, Opozdilec Don Quijote. Její básně se překládaly do angličtiny, ukrajinštiny, katalánštiny a češtiny. Je laureátkou mezinárodních básnických soutěží Emigrantská lyra (Belgie) a Ruský styl (Německo).
Vychovává dva syny, 14 a 12 let. Skládá hudbu k vlastním básním a hraje ji na klavír. Miluje kočky. Studuje italštinu.
af