RENÁTA SLOVÁČKOVÁ

Píšu vám, milení, né o tom, čemu sa chlámem jak u nás, ale podlevá synovca už celá zem, ne o tom bývalém prezidentovi akadémie, kerý sa užuž vidí prezident jak Masaryk, nebo jak Havel a Hácha?, a kerý sa tu kdesi v kraju natřásal, jak je aj on obyčenský, a potem a jinde k temu vykládal, že sa vyzná, že umí stáhnút králíka. Než k vám tato škartka do Prahy dorazí, už bude šecko rozhodnuté. Enem né to, co vám dneska píšu a co asi ostane tak, jak je to furt.

Synovca Olina, co sa vyzná v počítačoch jak nikdo a postavil sa svojemu šéfovi majitelovi, kerý nesnese, aby něco nebylo po jeho, ani dyž temu hovno hoví, snáď mi odpustíte, že opakuju jeho sprosté slová, a vyrazili ho. Dohukaná holka, kerá mu výpověď donésla, povinšovala mu na rozlúčenú spisovně, jak ju to naučili, mějte pěkný den.

Temu se divíš, řehtala sa Božka, to je ten humanismus a tá slušnosť, co tu nikdá nebyla a čím sa pyšní aj ten stahovač králíků. Pěkná slušnosť!

Olin sa neztratí. Dokáď sa celý ten hospodářský zázrak deň ze dňa nezesype a nebude sa propúšťat jak na pásu u Bati, a než sa z teho mějte pěkný den stane sprostá urážka, inde sa o Olina poperú. Ale co potem, co sa už Nikdo nebude smát, jak píše ten slavný spisovatel, co má tak rád našu jízdu králů?

Pozdravuje Vás Vaša RENÁTA SLOVÁČKOVÁ