ALEXANDR SCHÖNFELD

Malá noční zástava dechu

Krajem se protáh černý stín.

Divný stín, povídám,

černý jak starosvat

a to mám černou rád.

 

Sýčkové se mohli uhoukat.

 

Měníme si spolu

jednu dvě zprávy denně

jak staří kradmí milenci

co si už nepsávají litanie

co dělám a jakpak se mi žije…

 

Jen nad ránem,

když náhle lapnu po dechu,

zatoužím propsat se ti do mysli.

Zatoužím sdílet s tebou mimo jiný

všechny své nadosobní stíny

sobectvím poskvrněné.

 

A neříkej mi, že ne!

 

Vím přece, i když dech tajím,

že jen sám před sebou

své stíny neobhájím.

 

Básník

Zastavil bych se, ztratil slovo

Ale už dlouhá léta je mi hanba

být sám sebou

 

Zatímco pero škarohlídovo

nabírá inkoust bez ustání

řádky zebou

 

Hlupáku, sám se ověnči!

Přejdi most, přiznej se:

Ty ambice jsou čí?

 

Obraz Doriana Graye

Potemnělý portrét

tiše obklopený

sadou bílých světel.

 

Z plátna vystupuje

neochvějná žádost,

odznak přítomnosti.

 

Není nijak snadné

vstoupit do obrazu,

odevzdat mu život.

 

Světlo pohasíná.

Hle, ten obraz stárne

spolu se svým tvůrcem.

 

Médeia

Podle Piera Paola Passoliniho

 

Navykli jsme spokojit se s málem

Navykli jsme číhat za portálem

 

Neochutnáme krev lidské oběti

Nerozdáme její údy lidu

Nezaplaneme láskou

Neusne drak navěky

Nezbaví se zlaté rouno hřebů

Nepovstane z hlíny vojsko

Vášeň nezažene zradu

Rituál oplodnění nenastane

Nevyřine z těla voda, krev a bolest zrození

Nezamečí kozlík v oblaku páry

Nevykřikne stařec ve vroucí lázni

Nezapláčou děti pálené ohněm

Neodejdeme s prázdnou, odnášejíce vše

 

Nebude život ani smrt

 

Stesk po Hamletovi

Buď zdráv po všechny časy,

Fortinbrasi,

králi Dánů!

 

Ještě pár dní té zvůle,

nevlády, nekrále …

Na mou čest,

ani chvíli tu nezůstanu.

 

Šťastný je dánský lid,

pořádek, pravidla,

vojenské hlídky v ulicích.

Vláda, jak má být!

 

------------------------------

 

Věz, nádobo pravidel,

paznehte pořádku,

cožpak jsi neviděl

Elsinor zakrytý

oblakem krkavčích křídel?

 

Je snadné vládnout Dánům,

postavit hlídky do ulic,

promluvit ráznými slovy.

 

Mně se však stýská

po Hamletovi.

 

P.F. 2017

Na nočním stolku nůž, pistole a láhev vína

Poslední spolehlivé uspávací nástroje

Stejně zas o půlnoci šátrám po růžových brejlích

vstávám myslím píšu vzdávám boj bez boje

 

Mám rád novoroční ohřívaný talíř čočky

s kusem uzeného předsevzetí, děti

Leží tam ještě od loňského svatého přijímání

Přijďte také, lžičku sebou, vy náhodní nepozvaní

 

Porušit aspoň dvě tři přikázání boží

pokradu sesmilním vícero supermarketů vzývati budu

desaterem přikrejvám se umývám si nohy

Kdo má ale Elohim vydržet tu nudu

 

Oko za oko, mravnost za mravnost a dost!

Otevírám patrontašku nabitou dobrým úmyslem

Číše bolehlavu vypitá na zdraví shromážděného lidu

Spolehlivě rozeznaný rozdíl mezi dobrem a zlem

 

Faktury sepnuté namazaným mosazným klipem

Výpisy z účtu zůstatek nula celá co asi

podepřený o loket s vyhlídkou na Nový rok

leštím doběla skříňku s novými kompasy

 

Mlha nad Ostravou

Za mého mládí na podzim

ke každé chalupě přijela tatra.

Nejprve stojedenáctka,

později stoosmatřicítka,

pokaždé ale naplněná

až po vrch černou, mazlavou hmotou.

To byly uhelné kaly,

po našem stručně šlam.

Sto metráků standard, raději trochu více.

Nejlepší šofér byl ten,

který si nastavil sajtny.

Takže si tím leckdo přišel

na patnáct tun toho šlamu.

 

Nejlepší býval vždycky z Jeremenka,

aby to nebyl sám písek:

Cos v zimě naložil do kotle,

To jako popel zas vyvezeš ven.

 

Naplut do dlaní, lopatu do ruky,

všechno to na tačkách navozit do sklepa

ke kotli – někdo měl koupený,

natřený namodro.

Většinou ale byly ty kotle

z Vítkovic z Údržby, tam, kde je chlapi

po šichtě na fušce svařovali

z „ušetřeného“ plechu a trubek.

Jenom rošt z litiny se musel koupit.

Když nebyl, tak stačil svařený z roxorů,

ale ten brzy žár spálil.

 

A potom stačilo roztopit dřevem,

v kalfasu rozdělat šlam trochu s vodou,

aby prach nezdusil plamen,

přidat ho na oheň, počkat, až chytne.

Nakonec naložit šlamu až po vrch,

propíchat hákem, aby měl vzduch.

A tak se zimu co zimu,

sníh nesníh, mráz nemráz,

vařila nad městem

ostravská mlha.

 

---------------

 

Od těch dob mnohé se změnilo.

Šlamem se začalo topit

už jenom ve velkých kotlích.

Fluidně, ekologicky, jak to má být.

Kdekdo se napojil na plyn,

tlačený potichu z Ruska.

Jiní zas rozhodli nechat

zarobit něco i ČEZu,

osladit ovzduší přímotopem.

 

Mlha nad Ostravou řídla.

 

Jak by ji rozfoukly větrníky,

svištivě otáčejících se

měřáků plyno- a elektroměrů.

A jak se mlha rozestupovala,

začalo mnohým svítat.

 

To, co jsme ubrali pálením šlamu,

to nám zas přidali Mittal a Světlík,

Komárek z koksovny taky své přidá.

U mě ve sklepě, nebo u souseda:

z podlahy mohl bys nakrmit děcka,

čistěji nemá ani Globus v masně.

Všude jen hlasitě vrčí ty měřáky.

Zimu co zimu přitom čtu,

to jak se vyhlásí smogový režim,

nad městem leží šedivá deka,

ani ty měřáky už ji nerozfouknou,

mlha jak mlha, není to tak?

 

Semtam, čas od času, zajedu do Beskyd.

Protáhnout nohy, provětrat plíce.

Dívám se ze Smrku směrem na Ostravu

(Na Lysou skrz davy výjimečně zajdu).

To hlavní, co vidím nad městem z vysoka:

Málokdy je dneska pro samou mlhu

mlha nad Ostravou vidět.

 

 Melodie nízkých slojí

Po nočním opileckém snění

povstávám od stolu a od postele

Zadání, jež si doba nejvíc cení

najít si bezpečného nepřítele

Nakažlivá snadnost sociálních sítí

Sokrate, zases rozlil něčí mléko

Ať si mě klidně fackují ti

ke kterým to mám předaleko

Cizinci po chodnících krouží arabesky

Neznalost jazyků volá do nebes

neumět aspoň trochu česky

musel bych štěkat jako pes

Může mi tenhle svět být ukradený

Mohu být tomu světu ukraden

Prezident velí: Rychle zpátky na Hrad

Dav volá: Rychle z Hradu ven

V odborných statích zatím nepopsaná

Kultura rentgenových rámů

Fatální zásah mozku pramenitou vodou

V té frontě nechal jsem tě samu

Kasino dluhopisů, disko odposlechů

ve volbách proti prázdnu neobstojí

volume doleva a zas bez dechu

poslouchám melodii nízkých slojí