ALEXANDR SCHÖNFELD
Malá noční zástava dechu
Krajem se protáh černý stín.
Divný stín, povídám,
černý jak starosvat
– a to mám černou rád.
Sýčkové se mohli uhoukat.
Měníme si spolu
jednu dvě zprávy denně
jak staří kradmí milenci
co si už nepsávají litanie
… co dělám a jakpak se mi žije…
Jen nad ránem,
když náhle lapnu po dechu,
zatoužím propsat se ti do mysli.
Zatoužím sdílet s tebou mimo jiný
všechny své nadosobní stíny
sobectvím poskvrněné.
A neříkej mi, že ne!
Vím přece, i když dech tajím,
že jen sám před sebou
své stíny neobhájím.
Básník
Zastavil bych se, ztratil slovo
Ale už dlouhá léta je mi hanba
být sám sebou
Zatímco pero škarohlídovo
nabírá inkoust bez ustání
řádky zebou
Hlupáku, sám se ověnči!
Přejdi most, přiznej se:
Ty ambice jsou čí?
Obraz Doriana Graye
Potemnělý portrét
tiše obklopený
sadou bílých světel.
Z plátna vystupuje
neochvějná žádost,
odznak přítomnosti.
Není nijak snadné
vstoupit do obrazu,
odevzdat mu život.
Světlo pohasíná.
Hle, ten obraz stárne
spolu se svým tvůrcem.
Médeia
Podle Piera Paola Passoliniho
Navykli jsme spokojit se s málem
Navykli jsme číhat za portálem
Neochutnáme krev lidské oběti
Nerozdáme její údy lidu
Nezaplaneme láskou
Neusne drak navěky
Nezbaví se zlaté rouno hřebů
Nepovstane z hlíny vojsko
Vášeň nezažene zradu
Rituál oplodnění nenastane
Nevyřine z těla voda, krev a bolest zrození
Nezamečí kozlík v oblaku páry
Nevykřikne stařec ve vroucí lázni
Nezapláčou děti pálené ohněm
Neodejdeme s prázdnou, odnášejíce vše
Nebude život ani smrt
Stesk po Hamletovi
Buď zdráv po všechny časy,
Fortinbrasi,
králi Dánů!
Ještě pár dní té zvůle,
nevlády, nekrále …
Na mou čest,
ani chvíli tu nezůstanu.
Šťastný je dánský lid,
pořádek, pravidla,
vojenské hlídky v ulicích.
Vláda, jak má být!
------------------------------
Věz, nádobo pravidel,
paznehte pořádku,
cožpak jsi neviděl
Elsinor zakrytý
oblakem krkavčích křídel?
Je snadné vládnout Dánům,
postavit hlídky do ulic,
promluvit ráznými slovy.
Mně se však stýská
po Hamletovi.
P.F. 2017
Na nočním stolku nůž, pistole a láhev vína
Poslední spolehlivé uspávací nástroje
Stejně zas o půlnoci šátrám po růžových brejlích
vstávám myslím píšu vzdávám boj bez boje
Mám rád novoroční ohřívaný talíř čočky
s kusem uzeného předsevzetí, děti
Leží tam ještě od loňského svatého přijímání
Přijďte také, lžičku sebou, vy náhodní nepozvaní
Porušit aspoň dvě tři přikázání boží
pokradu sesmilním vícero supermarketů vzývati budu
desaterem přikrejvám se umývám si nohy
Kdo má ale Elohim vydržet tu nudu
Oko za oko, mravnost za mravnost a dost!
Otevírám patrontašku nabitou dobrým úmyslem
Číše bolehlavu vypitá na zdraví shromážděného lidu
Spolehlivě rozeznaný rozdíl mezi dobrem a zlem
Faktury sepnuté namazaným mosazným klipem
Výpisy z účtu zůstatek nula celá co asi
podepřený o loket s vyhlídkou na Nový rok
leštím doběla skříňku s novými kompasy
Mlha nad Ostravou
Za mého mládí na podzim
ke každé chalupě přijela tatra.
Nejprve stojedenáctka,
později stoosmatřicítka,
pokaždé ale naplněná
až po vrch černou, mazlavou hmotou.
To byly uhelné kaly,
po našem stručně šlam.
Sto metráků standard, raději trochu více.
Nejlepší šofér byl ten,
který si nastavil sajtny.
Takže si tím leckdo přišel
na patnáct tun toho šlamu.
Nejlepší býval vždycky z Jeremenka,
aby to nebyl sám písek:
Cos v zimě naložil do kotle,
To jako popel zas vyvezeš ven.
Naplut do dlaní, lopatu do ruky,
všechno to na tačkách navozit do sklepa
ke kotli – někdo měl koupený,
natřený namodro.
Většinou ale byly ty kotle
z Vítkovic z Údržby, tam, kde je chlapi
po šichtě na fušce svařovali
z „ušetřeného“ plechu a trubek.
Jenom rošt z litiny se musel koupit.
Když nebyl, tak stačil svařený z roxorů,
ale ten brzy žár spálil.
A potom stačilo roztopit dřevem,
v kalfasu rozdělat šlam trochu s vodou,
aby prach nezdusil plamen,
přidat ho na oheň, počkat, až chytne.
Nakonec naložit šlamu až po vrch,
propíchat hákem, aby měl vzduch.
A tak se zimu co zimu,
sníh nesníh, mráz nemráz,
vařila nad městem
ostravská mlha.
---------------
Od těch dob mnohé se změnilo.
Šlamem se začalo topit
už jenom ve velkých kotlích.
Fluidně, ekologicky, jak to má být.
Kdekdo se napojil na plyn,
tlačený potichu z Ruska.
Jiní zas rozhodli nechat
zarobit něco i ČEZu,
osladit ovzduší přímotopem.
Mlha nad Ostravou řídla.
Jak by ji rozfoukly větrníky,
svištivě otáčejících se
měřáků plyno- a elektroměrů.
A jak se mlha rozestupovala,
začalo mnohým svítat.
To, co jsme ubrali pálením šlamu,
to nám zas přidali Mittal a Světlík,
Komárek z koksovny taky své přidá.
U mě ve sklepě, nebo u souseda:
z podlahy mohl bys nakrmit děcka,
čistěji nemá ani Globus v masně.
Všude jen hlasitě vrčí ty měřáky.
Zimu co zimu přitom čtu,
to jak se vyhlásí smogový režim,
nad městem leží šedivá deka,
ani ty měřáky už ji nerozfouknou,
mlha jak mlha, není to tak?
Semtam, čas od času, zajedu do Beskyd.
Protáhnout nohy, provětrat plíce.
Dívám se ze Smrku směrem na Ostravu
(Na Lysou skrz davy výjimečně zajdu).
To hlavní, co vidím nad městem z vysoka:
Málokdy je dneska pro samou mlhu
mlha nad Ostravou vidět.
Melodie nízkých slojí
Po nočním opileckém snění
povstávám od stolu a od postele
Zadání, jež si doba nejvíc cení
najít si bezpečného nepřítele
Nakažlivá snadnost sociálních sítí
Sokrate, zases rozlil něčí mléko
Ať si mě klidně fackují ti
ke kterým to mám předaleko
Cizinci po chodnících krouží arabesky
Neznalost jazyků volá do nebes
neumět aspoň trochu česky
musel bych štěkat jako pes
Může mi tenhle svět být ukradený
Mohu být tomu světu ukraden
Prezident velí: Rychle zpátky na Hrad
Dav volá: Rychle z Hradu ven
V odborných statích zatím nepopsaná
Kultura rentgenových rámů
Fatální zásah mozku pramenitou vodou
V té frontě nechal jsem tě samu
Kasino dluhopisů, disko odposlechů
ve volbách proti prázdnu neobstojí
volume doleva a zas bez dechu
poslouchám melodii nízkých slojí