FRANTIŠEK MRÁZ
Píšeme si
Nedávno si celý svět připomínal sté výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která zahájila novou etapu ve vývoji lidské společnosti. Význam této historické události nám dnes jistě správně vysvětlí Ústav pro studium totalitních režimů.
Ne tak před 80 lety, v roce 1937, kdy od VŘSR uběhlo pouze 20 let.
Karlova univerzita vydala v roce 2004 v nakladatelství Karolinum paměti světoznámého překladatele do anglického jazyka z několika jazyků Ewalda Oserse pod názvem Loňské sněhy.
Ewald Osers se narodil v Praze, 13. května 1917, v dobře situované židovské rodině. Absolvoval německé gymnázium, zahájil studium chemie na německé univerzitě a současně na německém vysokém učení technickém v Praze. Jako podstatná část starších gymnaziálních a vysokoškolských studentů té doby se ztotožňoval s politickou levicí, byl členem Kostufry – komunistické frakce studentstva, která nebyla součástí strany, ani jí nepodléhala.
V roce 1938 emigroval před nástupem fašismu do Anglie, kde pokračoval ve studiu na vysoké škole. Po začátku války studium přerušil a začal pracovat ve válečném zpravodajství BBC. Do ČSR se k trvalému pobytu nevrátil.
V roce 1937 k dvacátému výročí vzniku SSSR byly rozdávány tisíce modrých karet, velkých jako pohlednice, s verši S. K. Neumanna:
Vám poděkování a lásku vám,
kéž zněly by jak zvony –
vždyť já ne sám
jsou nás už miliony
Ewald Osers byl požádán o překlad těchto veršů do němčiny. K tomu dodává: „Nevím už, jak k tomu došlo, ale požádali mě, abych pořídil německou verzi těchto jubilejních karet. Což jsem také udělal, ale anonymně. Asi to byla pocta – bylo mi teprve dvacet a v Praze žilo mnoho známějších německých překladatelů české poezie, většinou orientovaných doleva. Každopádně jsem byl dost pyšný na tento raný literární a politický úspěch.“
Pro pořádek uvádím, že u nás byly v poslední době také rozdávány karty, ale červené, bez textu a za jiným účelem.
Verše na jubilejní kartě jsou úvodní částí Neumannovy rozsáhlé básně – 8 stran tisku – Poděkování Sovětskému svazu, přiřazené ke sbírce Srdce a mračna – básně a songy 1933 – 1935, vydané nakladatelstvím F. Borový v edici Kmen v roce 1935. Pod nadpisem této básně je úvodní motto:
„Bolševiky v původním slova smyslu jsou všichni lidé – každý chceme všeho dobrého co nejvíce. Jestliže komunismus přinese lepší typ celkový než kapitalismus, lidé jej přijmou bez váhání. Slušní a vzdělaní socialisté přijmou jej i tenkrát, když ani celkový byt společnosti valně nezlepší, ba i snad zhorší, jen když zabezpečí větší spravedlnost a když zmírní sociální protivy dnešní společnosti. Toto stanovisko však, jak řečeno zaujmou socialisté slušní a vzdělaní…“ (T. G. Masaryk: Cesta demokracie I.)
Souběžně s působením v BBC, které ukončil v roce 1977, Ewald Osers pravidelně překládá. Anglicky mluvícímu světu překládá díla psaná v němčině – těch nejvíce, v češtině, slovenštině, bulharštině a makedonštině. Stává se nejplodnějším překladatelem české poezie do angličtiny – překládá Františka Halase, Josefa Horu, Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta, z mladších pak Miroslava Holuba, Josefa Hanzlíka a Jana Skácela.
V roce 1988 vyšel jeho překlad antologie nové české poezie s názvem The New Czech Poetry – Jaroslav Čejka, Michal Černík, Karel Sýs.
Uvádí se, že Osersovy překlady poezie Jaroslava Seiferta měla k dispozici komise pro udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 1984.
Z našich prozaiků překládá zejména díla Jiřího Muchy, Egona Hostovského, Karla Čapka, Ivana Klímy a Arnošta Lustiga. Přeložil i Svěrákova Kolju.
Ewald Osers několikrát navštívil naši republiku – poprvé v roce 1956, od roku 1977 pravidelně a často navštěvoval Prahu.
V roce 1997 obdržel od prezidenta České republiky medaili Za zásluhy II. stupně.
Ewald Osers zemřel 11. října 2011.