MARIE VESELÁ

(dopis přítelkyni Ivance Blahutové)

Milá Ivanko, narodila ses na konci ledna.

V té době začátek února přináší i první příznaky tání. Nad řekou vzlétají labutě i hejna racků. Zem i lidské srdce se chvěje příslibem citů, stejně jako stromy, které už teď občas objímá vítr od jihu.

Když čtu Tvé povídky, cesty do naší niternosti, uvědomuji si, jaká tajemství skrývá lidské chování a jakou pokladnicí je lidské srdce.

Uměřený způsob Tvých vět dokáže čtenáře připoutat a dovést k překvapivému bohatství poznání. O to víc vynikne závěr takové skladby, kdy vcházíme do tajemství ukrývaných citů.

Vděčím Ti za naše přátelství. Tvůj zájem o Výbor národní kultury a naše spolupráce na tomto poli byla a je přínosem pro naši činnost.

Až půjdu v předjaří lesem kolem naší Svratky, určitě najdu sněženku nebo bleduli (ty květy se často schovávají v loňském listí). Budu si přát objevit je tak, jako jsem před léty objevila v jedné z Tvých povídek lidství obnažené na kost a zachvěla jsem se nad hloubkou a pravdivostí lidského života.

V této chvíli cválá před mýma očima Tvůj bílý kůň (na obálce Tvé povídkové knihy). Je to krásný symbol inspirace pro Tvou tvorbu do budoucna.

Milá Ivanko, přicházím v těchto dnech s pomyslnou kytičkou sněženek a přeji Ti dobré zdraví, plno tvůrčích sil a osobního štěstí.

Tvoje MARIE VESELÁ