LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Znovu užaslý dík

silvestrovské smršti

opět ušetřila aspoň stromy v dešti

 

Ve stejném kabátě jak před lety

hluboko kotví kořeny

a bez záměru přepisovat dějiny

se těší na jarní vteřiny

 

Z paměti národa

neomylně vytáhnou

klíčky naděje

 

Jako vždy v předstihu