LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ
Znovu užaslý dík
silvestrovské smršti
opět ušetřila aspoň stromy v dešti
Ve stejném kabátě jak před lety
hluboko kotví kořeny
a bez záměru přepisovat dějiny
se těší na jarní vteřiny
Z paměti národa
neomylně vytáhnou
klíčky naděje
Jako vždy v předstihu