MILAN BLAHYNKA
Jednu ze svých četných básnických sbírek nazval Theofil Halama Když Buddha spí. Je to (jako vlastně všecky jeho knížky) básnická zpráva o stavu současného světa „vzájemných vražd“, v němž se „topíme ve výfukových plynech“, v němž sedí „láska a klam u jednoho stolu“, v němž je člověk (dnes ještě více než roku 2006, kdy sbírka vyšla) sice „ze všech stran obklopen smrtí“ a kde se babylonské věži „říká televizní stanice“, ale v němž, úchvatném a stále i lásky plném, přesto vše stojí za to žít.
Po prozaické zprávě, že básník zemřel v kalifornském Monterey na Martina 2017, přímo se nabízí fráze Už i básník spí, ale to by byla polopravda. Neklidný, věčně hledající rodák z Těšínska, maturant z Ostravy, absolvent bohemistiky a germanistiky v Brně, kantor na Ostravsku, který se – sedmatřicetiletý! – během zájezdu do Itálie rozhodl ve Veroně pod balkonem Romea a Julie vydat za Velkou Láskou do širého světa, a ještě vystudoval na vatikánské Lateráně a pak v USA teologii, nepřijal však svěcení, zato doktorát a pak univerzitní stolici etiky na univerzitě svatého Tomáše v Houstonu a „zakotvil“ v Monterey. Zakotvil? Stále se toulal po zeměkouli. Životní partnerku si našel na Filipínách, znal na naší „planetě medúz“ norské fjordy, sám byl Tutanchamon na nilské pláži, ale vracel se i domů, na své Ostravsko, dokonce snil o konci svých let na jižní Moravě, k níž ho poutalo téměř celoživotní přátelství s Jiřím Veselským, jehož dobrovolná opatrovatelka Marie Bimková pak pátrala tam po vhodném koutě, kde by se Halama usadil. Veselský publikoval jeho verše a psal o něm už v ineditním strojopisném sborníku Koruna VII-VIII (1974) a pak v doslovu sbírky Earth Glos/Země v úplňku (1998).
Halama se těšil zájmu kritiků zvláště v Brně (L. Soldán, I. Pospíšil) a na Ostravsku (L. Romanská, J. Urbanec; ti za mne rádi zaskočili, snad aniž tušili, že už jeden doslov ke sbírce Když Buddha spí je na světě a že se líbil básníkovi, který mě o průvodní slovo požádal, ale já neprošel – jako nejednou – u nakladatele, který věděl, kdo smí a kdo ne).
Když Buddha spal, básník mi napsal, že mi „důvěřuje i ve věci svého díla, ať si režimní lidé myslí, co chtějí“. Tak myslí a jedná jen básník. Buddha stále ještě spí, ale věčně neklidný básník nadále bdí nad námi a světem svými verši, a co bdí, burcuje jím i – laská.