PAVEL J. HEJÁTKO

Prohráli jsme!

Ale Bože, jak strašně a trapně!!

A to hned na plné čáře…

Stačilo jen pár předem domluvených podpisů,

zlikvidovat hraničáře

a bulíkům nabulíkovat bulíky na nos.

Přínos? No, věru…ba.

Ze samostatného státu ve všem,
už jen fragment, jako třeba kulturní centrum Poruba

a sestra nostalgie v blahé paměti

instantně zapomnětlivých a zapomněných v jednom!!!

Loutkohercem i loutkou současně, pak šelma ryšavá,

co nikdy za nic nemohla,

páč za života legendami hlídána a o mrtvých

přeci vždy jen dobře

a kolektiv vlastizrádných lokajů s tučným bakšišem

ihned nebo po čase

a že oni čas měli a stále mají…

Lid „šťastný“, že život UŽ JE O NIČEM

a tak mrtvoživé schránky

… teď jenom po másle se ptají

Dobře už bylo

A že se sem tam neurodilo,

čert to vzal

v kontextu toho zbytkového

Dobře už bylo a bude jen hůř

Daleko od napjaté struny

žije si v punčoškách Elite

samozvaná elita

a hromy duní, jak zavírají se

v palácích kasy

a nikdo nic nepopírá

Dobře už bylo a jen se o tom nevědělo

Když pavouček světla soukal nit

a city ještě mohly poranit
a lži a přetvářka a klam

i ten lesk a bída kurtizán

a skoro každý věřil, že bude líp

zatímco

ono

dobře už bylo…