EVA BRIXI
Anděl mezi moje vrásky
Jsou dny
Které minu
Jsou jiné
Plné hříchů měkoučkých jak mech
To stýská se mi po lidech
Jsou týdny a roky
Velké nic
Najednou letím na měsíc
V náruči mraků
V objetí všech těch bezejmenných nezbedných
Kteří mi kdysi ubírali smích
Já matka, milenka, manželka i vdova
Já duše staronová
Já buřič prostopášný
Já vyznavač vášní
Nepouštím se rovnic bezesných
Anděl tvůj se vkrádá mezi moje vrásky
A čechrá všechny moje lásky
Jedna vzpomínka je největší
Tu ale paměť dávno neřeší
Zimní s nadhledem
Zima se dnes vdává
V bílém hávu
Znát mi dává
Že pro mne už nic neschovává
Já nedělám si z toho ale hlavu
Běžím v tempu plném stresů
Životem si dál
Osud zpečetěný s sebou nesu
Krokem tanečním a v náladě plesů
Ostatně kdo by v tom nepokračoval
Možná někdo prosí
Ať nesmějí se kosi
Když lítost hloupá
Na větvi se houpá
Někdo má dáti
Jiný už si vzal
Manželství s peklem
Se teď nosí
Všichni jak milenci bosí
Drmolí si cosi
O lásce ve jménu nevěry
Dobro jsou prý pověry
V prostoru plném hříchů
Pokora právě straší pýchu
Hazard tělem i duší stoupá
V údivu nekonečnem
Venku mráz rozdává pokuty
Je bosý a není obutý
Můj dopis bude
Něha z krajkoví
Lázeň z líbání
Která nebolí
Jsem fotka dřív než se rozední
Ladné Ne
A to se nezmění
Já totiž nejsem kdokoli
Uhýbám pohledem
A zítřek vracím s nadhledem
Pod čarou let
Má báseň je o jaru
A o tom
Že miluji tě stále postaru
Jak tehdy při procházce v lesním bazaru
Tam stromy dodnes leží v erotickém objetí
Ač ztrouchnivělé stále svěží
Kolik věků tudy prošlo
Já nemám ponětí
Žádostivě vracím ti své pohyby
Když v sobotu s chutí
Balíš bágl a jdeš na ryby
Směji se té vrásce
Která pramení v jednom dávném dni
Tam v nadmořské výšce
Mezi nebem a zemí
Kde nikdo jiný než my dva
Čas od času není
Tam návraty nám zvoní
V průsečíku zapomnění
Pěšina píše otazník
Do mé paměti
Kořeny tvých paží svírají mne v objetí
Přestávám si pamatovat
Co všechno chtěla jsem ti dávat
A ty už víš
Že na cestě ode mne
Se zítra zastavíš