EVA FRANTINOVÁ

Nemám ráda průzkumy, nerozumím jim. Na to, kolik slon vypláče za rok slz, se sběrač dat ptá pomocí dotazníků… A pláčou sloni celý rok? Ale potřebuji znát váhu jejich slz, a jestli sousedovi jsou ty slzy fuk, jestli jsou víc fuk dětem nebo dospělým? A jestli víc soucitu mají se slony na Vysočině než v Orlických horách?

Pražský deník uveřejnil nedávno dvě nevšední „průzkumová“ kolečka. Jedno má uvnitř napsáno Praha. Druhé ČR. Každé kolečko je rozparcelované šesti barvami (znamenají Určitě ano, Spíše ano, Ani ano, Ani ne, Spíše ne, Určitě ne, Neuvedeno…). A v každé barevné parcele jsem si přečetla číslo. Procenta. Když jsem čísla porovnala, mírně jsem v duchu pokárala venkov, venkov, kde se kdysi četlo při petrolejkách z děl našich básníků, venkov, kde se dnes čte pohodlněji při úsporných žárovkách nebo z tabletů… Podle průzkumu zveřejněného Pražským deníkem „Čtete rádi poezii?“ knížku básní na venkově přečte o tři procenta méně lidí než v Praze. Odpověď venkovanů Určitě ne zaujímá skoro půl kolečka, 50 procent! Praha na tom není o mnoho lépe, o pouhá 3 procenta, ale určitě by si básně nepřečetlo 46 procent lidí hlavního města.

Pražané ani ostatní obyvatelé republiky nemají poezii příliš v lásce. V metropoli básně vyhledává 13 % lidí, ve zbytku republiky jen 10 %“, uzavírá Pražský deník, který jaksi nepočítá s počtáři a vynálezem lupy. Vytáhla jsem ji ze šuplíku a luštila drobná písmenka, která se plazila pod předchozím smutným textem: kontinuální výzkum na 15 000 respondentech ročně…

Básníci, pište, pokud tomu trochu rozumím, pořád to dělá v celé republice kolem 3450 duší!